Když nevíš kdo jseš, kam jdeš, co chceš…
Je lepší být němý? Slepý?
Spát či bdít?
A co je lepší prospat a co naopak prožít?
Když nevíš kdo jseš, kam jdeš…
Co chceš??
Chtít…Chtít žít?
Proč?
Proč chtít být i nebýt?
Když lžeš…Když lžeš, pak nevíš kdo jseš,
Kam jdeš…Víš co chceš?
Proč lžeš?
Lhát…Doufat?
Jen ve svých výmyslech bloumat.
Ševelí…Kdo?Co?
Máš přání? Doufáš?
Ach doufat! Když ani nevíš proč…
Je snad svět velký kolotoč?
Pořád dokola, jen stále rychleji.
Hádky, hrůzy, touhy, vzrušení.
Víš co chceš? Tak běž!
A vem si to co tolik chceš!
Stoupnout na kanál a doufat?
Možná…Možná pak uklouzneš a rozbiješ si hubu.
Máš co jsi chtěl?
Uhasínáš jako vajgl…
Nejdřív horíš, hoříš a hoříš,
Potom tě odhodí a zašlápnou.
A znova a znova a znova.
Všechno se točí a ty pořád nevíš…
Ještě si myslíš, že se to jen tak dovíš?
Někdo přijde, poradí, odejde…
NE! Ty pitomče, takhle ne!
Proč? Proč nemůžeš být svým vlastním stínem?
Pořád se ptáš, doufáš, tápeš.
V tom ševelení se houpeš
Nahoru, dolů, nahoru a dolů…Točí se ti hlava?
Strom…
Jeho listí ševelí, možná zpívá…
Hloupost!
Dohoříš, někdo tě odhodí, ztratíš význam
Máš co jsi chtěl
A přitom jsi to ani nevěděl, neviděl.
Zemřeš a pak…
Co bude pak? Nic?
Všechno…A taky nic…
Jenže ty jenom nevíš kdo jseš…
Tak kam pořád jdeš?