Snila o dokonalém světě. Žila ve své imaginární zemi. Kde se lidé nehádali, kde si všichni navzájem pomáhali, byli na sebe milí, neházeli si navzájem klacky pod nohy. Žádná brutalita, závist, nenávist a zášť…

Nenáviděla rána, to proto, že jejím snům bylo zase na chvíli konec. Ale jakmile ulehla do peřin, mysl ji začala pracovat na všechny obrátky a kouzelná země otevřela své brány.

Některé sny měla poněkud zvláštní a tak trochu nereálné, ale věděla, že pokud bude chtít, může změnit svou přítomnost na sladkou budoucnost.

Stejně jako ona, se měnily i její představy o dokonalém životě. Jednu kouzelnou představu střídala druhá, možná ještě dokonalejší představa. Tak to šlo dál a dál… Musí se nechat, že skutečně je zase svému snu o krok blíž. Víc než byla včera, před měsícem, před rokem.

Vracela se neustále do kruté reality, ale nebudeme nikomu křivdit, vždyť i ta je pěkná! Bez reality by nebylo možné realizovat své krásné sny, převést je na pravé, hmatatelné věci, skutečné pocity bez zbytečného nalhávání.

Snad se jí to povede. Snad brzy najde správnou cestu. A Vám také přeje víc těch pravých cest, než těch bolestných a nesprávných. Nikdy není pozdě si plnit své sny a je jen na Vás, kdy s tím začnete.

Opět děkuju za vše, za ten prostor, který mi byl umožněn.

S láskou Lorelei