Hektické ráno, téměř jako každé jiné. S hlasitým výkřikem jsem vyskočila z postele a chvíli držela ciferník budíku před tváří, abych se ujistila, že už je vážně tolik kolik je, a že jsem během spánku neutrpěla nějakou vážnou újmu zraku. V naprosté rychlosti tlačena časem jsem proletěla koupelnou a sbalila si věci do školy, na což už večer samozřejmě nezbyl čas, když jsem lehala pozdě v noci zmožená s celého dne. Až rozražení vchodových dveří mě vytrhlo z mého tempa a já na chvíli zůstala bez dechu jako opařená stát a zírat kolem sebe. Během jediné sekundy veškeré naštvání či hektika zmizela do těch nejzažších koutků ve mně a já pozorovala nádhernou ocukrovanou krajinku, která přes noc převlékla svůj hnědý a povadlý kabát za bílou peřinku. Dech mi okamžitě zamrzl v bílý obláček páry a já se oklepala zimou. Napadl první sníh. Jen troška prašanu,ale i přes to mě zamrzelo, že se jím musím brodit v klouzavých teniskách, bez čapky či rukavic a šály, které neodmyslitelně patří k Zimě. A Vánoční nálada se odstartovala zvláště po době vyučování, když se kolem školní jídelny nasákla do vzduchu vůně z loupaných pomerančů. Už jen začít péct cukroví schází k nastolení pravé Vánoční atmosféry. Ale je to v dnešní době to, co vyjadřuje to ,,kouzlo Vánoc‘‘? Nevystřídala opravdové kouzlo Vánoc skládající se z takhle obyčejných věcí komerce, kýčovití Santové s naducanými tvářemi a nátlak na psychiku člověka vánočními nabídkami a výzdobou v obchodech a supermarketech už od konce prázdnin? Těšíme se na Vánoc snad stále stejně jako kdysi, ale důvody se ,,zlehka‘‘ pozměnily. Pár dní volna, hody jídel všech druhů a spousta movitých dárků pod nazdobenými stromky. Nebudu si nalhávat, že se ani ze mě z nějakého pohledu nestal materialista, ale dneska jsem si užila tak hezkou kouzelnou vánoční a zimní atmosféru, že jsem musela zůstat okouzleně sedět obklopená vůni zmiňovaného pomeranče a s malou vrstvičkou sněhu za okny a v tu chvíli, mi to vážně stačilo.