Krása obyčejnosti

věnováno Sluníčku

Diamanty na obloze září
A já už je nechci
Netoužím po jejich kráse
Konečně jsem prohlédla
Umělý jas libých tvarů

Mnohem víc si vážím
Ikon v chladném kostele
Lesknou se, když slunce svítí
Úplná nádhera, věřte mi
Jen běžte se podívat
Už po staletí tam se svou krásou čekají

Těší se ze své obyčejnosti…

želvička