Jedna z mých prvních povídek, kterou jsem napsala spolu se svou kamarádkou Vendulkou před více než pěti lety, vznikla v ozdravovně ve městě Harrachov. Pan ředitel vyhlásil soutěž o nejlepší povídku o ozdravovně. Náš výtvor vyhrál. Dílo má originální kabátek. Nic jsem v něm neopravovala ani neměnila pro ukázku. :)

Bylo, nebylo…
V jednom městečku jménem Skřetčí skála žili miliony skřetů. Všichni se měli rádi až na jednoho, který se jmenoval Frolík. Byl uzavřený sám do sebe a ostatní skřeti se mu smáli. Všichni totiž uměli krást, aby měli co jíst, ale Frolík to neuměl. Byl moc malý, když mu zemřeli rodiče a proto ho to neměl kdo naučit. A tak se rozhodl naučit se krást sám.

Opustil rodné městečko a vydal se do světa lidí, až došel do města jménem Harrachov. Bylo tam mnoho lidí a málem se ztratil. Přišel k nějaké starší budově, kde byla velká cedule s nápisem „Dětská ozdravovna.“ Frolík neuměl číst, ale domyslel si, že by tu mohlo být spoustu věcí k ukradení a tak se prozatím ubydlel ve sklepě. Byl podvyživený a tak si hledal něco k jídlu. Vždy v noci, když všichni spali, šel do kuchyně a vykrádal zásoby. Pokaždé ráno, když přišla paní kuchařka, velice se vyděsila, co se v kuchyni stalo. Všude po zemi ležely rozbité místy a talíře, obaly od sušenek, zbytky jídla, slupky od banánů a rozlité pití. Kuchařka vždy informovala ředitele té ozdravovny.

Když se situace opakovala několik nocí za sebou, došla řediteli trpělivost a rozhodl se, že si na tento noční jev vyčká sám. Ale Frolík nepřišel, protože cítil lidský pach a věděl, že na něj číhá nebezpečí. A proto nešel do kuchyně, ale namířil si to rovnou do ředitelny. Tam udělal podobný nepořádek jako v kuchyni a všechno zničil. Najednou před sebou uviděl „zázrak“. Byla to kniha v modrém obalu s nadpisem „KRONIKA OZDRAVOVNY“. Ta kronika vypadala stejně jako kronika ze Skřetčí skály. Frolík ji popadl a rychle s ní utekl do lesa. Přečkal noc a ráno se vydal do dalšího města lidí.

Když přišel ráno ředitel do ozdravovny, málem dostal infarkt. Je to muž, který má rád pořádek a když uviděl tu spoušť ve své kanceláři a dokonce ani kronika nebyla na svém místě, velice se zděsil. Velice mu na kronice záleželo a tak svolal všechny děti i zaměstnance a udělal výslech. Prohledal celou ozdravovnu, aby ji našel, ale kronika nikde. Zatím co ředitel hledal, Frolík už došel do jiného města. Jenomže zde řádili nějací bandité, proto se raději vydal dál na cestu.

Pan ředitel byl velice smutný a tak se děti rozhodly kroniku najít „ať to stojí, co to stojí“, protože mu chtěli udělat radost (má totiž za týden narozeniny). Sbalily si pár věci a vydaly se hned s pomocí tří sestřiček a kuchařek na cestu. Sestřičky se jmenovaly Kristýna, Bára a Edeltraud. Kuchařky měly s sebou zásoby jídla, aby děti cestou nezemřely hlady. Sestra Edl si vzpomněla, že v její oblíbené knize o skřetech je město Skřetčí skála, které opravdu existuje na naší zeměkouli a že prý ví, kudy vede cesta k ní. Mezitím se Frolík vydal zpět do rodného městečka. Cestou mu došly zásoby jídla a pití, co si nakradl a proto stále zrychloval. Když už byla tma, zakopl o balvan, praštil se do hlavy a upadl do komatu.

Ráno už byla skupina dětí s jejich vedoucími u Skřetčí skály. Šli trávou, když v tom děvče jménem Honey zakopla o něčí nohu. Sehla se k té noze a uviděla malého chlapečka. Jenomže než stačila zavolat sestru, utekl pryč. Honey se okamžitě rozeběhla za ním a k ní se přidala její nejlepší kamarádka Wendy a sestřičky Bára a Kristýna. Edeltraud si toho vůbec nevšimla a pokračovala s ostatními dál do skály.

U skály stáli 2 skřetčí strážci. Jeden strážce se do Edl zamiloval a sladkým úsměvem je poslal dovnitř do skály. Mezitím Honey a Wendy chytily Frolíka a odtáhly ho pryč u ulice, aby je nepřejelo auto. Přivázaly ho ke stromu a ptaly se ho na kroniku. Frolík byl natolik vyděšený, že nic neříkal, ale když mu nabídly jídlo, rozpovídal se o životě. Povídal a povídal, až z něho vylezlo, že se chtěl naučit krást a proto v lidském světě ukradl knihu s modrým obalem. Sestra Kristýna se ho zeptala, jestli ví, copak je to za knihu. A Frolík odpověděl: „Ta kniha vypadá jako naše Skřetčí kronika.“ A k tomu dodal, že se mu ostatní skřeti smějí, protože neumí krást. A když našel v lidském světě modrou knihu, chtěl ji ukázat ostatním skřetům, protože jim se také kronika ztratila. Honey se Frolika zeptala, za co by tu knihu vyměnil. A Frolík řekl: „Za vaši pomoc – kronika Vaše.“ A Honey s Wendy souhlasily.

Ve stejnou chvíli šla Edl s dětmi skálou za skřetčím panovníkem Čtyřočkem. Když mu zamilovaný strážce řekl oč jde, velice velice krásně je přivítal. A Edeltraud vypověděla, proč jsou tam. Jenže Čtyřočko jim tu knihu nechtěl dát, protože věděl, že ji nemá. A tak se začali hádat. Protože skřeti neumí nic jiného, než vyhlašovat válku, vyhlásili Edeltraud válku. Měla se uskutečnit na vrcholu skály. Skřeti uzavřeli hlavní vchod do skály, a proto naši hrdinové neměli jinou možnost, než se se skřety ve válce utkat. Vylezli na vrchol a pustili se do boje. Edl a spol. věděli, že to mají prohrané a tak začali skákat ze skály. Ale stal se zázrak! Jen tak mávali rukama, všem lidským hrdinům narostly křídla.

Letěli směrem k nějakému lesu, a když přistáli, hned je zajali domorodci. Byli to indiáni (a mimochodem – kanibalové). Indiáni Edeltraud a zbytek dětí přivázali ke stromům. Večer indiánští zvědové zajali také Kristýnu a Báru a poté Honey, Wendy a Frolíka. Přivázali je k ostatním a začali se připravovat na hostinu. Ale jeden indián byl bratranec Frolíka. (Indiáni ho kdysi našli v lese a adoptovali – asi zrovna neměli hlad). Jmenoval se Hugačaga. A protože v zásadě nesouhlasil s chováním indiánů, všechny zajatce osvobodil. Honey našla cestu a vyvedla ostatní z lesa.

Všichni se radovali. Ale museli se rozdělit. Sestřičky Bára a Kristýna si k sobě vybraly Honey a Wendy, protože Honey zná cestu a Wendy má dobrý sluch a dovedly Frolíka domů. On za to dodržel dohodu a vrátil kroniku. Honey a Wendy se s Frolíkem rozloučily a vydaly se na cestu domů. Všichni se v pořádku vrátili do ozdravovny a hned ten den vrátili panu řediteli kroniku. Ten měl takovou radost, že za odměnu dal všem poukaz na dovolenou do Karibiku v hodnotě 100.000 Kč. Takovou hodnotu pro něho měla kronika ozdravovny. No a od té doby jsou skřeti, indiáni a lidé přáteli. Pomáhají si a už nikdy si nevyhlásili válku.

Autor: Hana Bučková (Bu) a Vendula Fillová