Cítím ten jemný téměř nepatrný sluneční dotek pod řasami,sním nebo bdím?Sním o tom, co líbí se mi.

Sedím tu tiše uprostřed zahrady starých stromů, slunce jakoby táhlo něco stále níž a níž dolů..

Jen hudba podvečera tu zní, ptačí zpěv, co k spánku kolébá i cvrčci ,co ladí své struny, aby začali koncert po setmění...

Líbí se mi, jak paprsky ještě rychle hází němé stíny, jak ledabyle a s úsměvem pihy na tváři vykreslí mi...

Líbí se mi, jak vlahý vánek vlasy z čela odvane mi, jak vše k spánku chystá se, v tomto letním podvečeru, přibývá přírodě na kráse...

Smutno je mi, když sluníčko náhle ztrácí svůj lesk, když rychle zmizí za nedaleký les...

Je čas k spánku, dokonce i dotěrné mušky vyhánějí mne z prohřáté mýtiny, položím tedy tužku a znovu nechám oči, ať zahledí se do usínající krajiny...