Všichni jste se s tím jistě setkali. Na světě neexistuje člověk, který by nikdy v životě nezalhal, a zároveň mu nebylo lháno. Říká se, že na světě existují lži milosrdné a druhou kategorií jsou lži jako takové. Kdy však milosrdná lež přerůstá v každodenní záležitost a stává se z ní rutina? A jak se cítí člověk, kterému je ustavičně lháno? Nedokáži situaci popsat objektivně, jelikož jsem v pozici té, které se jenom lže. Co se odehrává v jeho mysli, netuším, avšak znám člověka, který lže denně a umí to skutečně tak dobře, že to vypadá, že nelže. Pán mnoha tváří dalo by se říct. On se však haní tím, že lže, aby nebylo druhým ublíženo. Neuvědomuje si však, že další a další lží způsobuje kolem sebe chaos a na jeho lži se beztak přijde ne-li pokud o tom již dávno nevíte a on vám lže přímo do očí. Kolikrát si říkám, co mu mám říct, aby pochopil, že i lži milosrdné ubližují, že kterákoliv další lež bolí víc a víc. Lze takovému člověku věřit? Přeji si a tímto článkem bych mu ráda otevřela oči, aby pochopil, co činí. Dokážeš se změnit? Dokážeš přestat lhát a být to zase ty, jakým si býval dříve? Pokud bych se skutečně chtěla podívat na to, co se mu odehrává v mysli, mohu pouze tipovat. Mohu si říkat, že snad nechce ubližovat, že snad nechce činit zlo, tak vše kryje lží. Proč však maskuje něco, co reálné ve skutečnosti není? Kdy realita je naprosto odlišná a ne znamená ano a ano zase ne. Tolik zbytečných rozbrojů by nebylo, kdyby tyto lži neexistovaly a s lidmi se jednalo fér.

Otevři oči prosím a buď to zase ty.