Nasadila jsi mi korunu – trnovou
Oslepila jsi mne
Mučíš mne a pálíš
Doběla rozpálenými železy
Podalas mi kříž
A já ho přijal

Miluje Tě
Ve svých snech i doopravdy
K nohám ti dává poklady
Uzmuté z oblohy
Hýčkané bohy a darované anděly

Jsem Ďábel v člověka vtělený
Tys uvěznila mou vůli
V pavučině citu silnějšího
Než dokážu snést
Styď se! Styď se!
Odejsi a neodcházej, prosím

Tvé slzy jsou jeho slzy
Tvá bolest je jeho bolest
Tvůj úsměv je jeho zkázou
Stejně jako Ty
Střepiny lásky trhají duši génia
Ale přitom ukazují mu svět v tmavých dnech
A temných nocích
Pochop jeho slabost
Pochop jeho bídu

Nechej mne být v mém zmaru a strádání
Dost bylo trápení a při tom tak málo
Okovy a mříže
Mříže a okovy
Po jezeře pluje labuť
Černá, ve tváři škleb
Snad už naposled

V hájích zelených
Sem tam světluška
Naproti fontánám z bílého mramoru
Utíká Ti a čeká na Tebe
Když obětoval mozek, aby zachránil srdce

Ja prosím, padám v prach
Odejdi a neohlížej se
Vem nůž a probodni mne
Spal mne plameny
Kamenuj mne kameny
Pro mé utrpení, pro mou bídu

On prosí Tebe stejně
jako prosí sebe
A já jsem on stejně
Jako on je já
Měsíc už svítí
Hrob už je vykopán
A tak i já Tě prosím
Nech jej odejít
Odpočinout si, zavřít oči
Prosím
Nech jej zemřít