Za ten rok, kdy navštěvuji svého přítele ve Šluknově jsem se rozhodla vyzkoušet místní diskotéku v Rumburku a jeden bar. Zklamaná jsem nebyla. Ba naopak takové překvapení jsem nečekala. Leckdo by řekl, že zábava mimo Prahu není ta pravá pařba. My Pražáci na své diskotéky a bary nedáme dopustit a na oplátku lidé mimo Prahu si o nás myslí své. Uvedu pár příkladů. Kdykoliv přijedu do Šluknova, moje skoro švagrová zopakuje hlášku, že jsem typická Pražanda, jinak oblečená a chodím narovnaná, jako bych se nosila. Nad tím samozřejmě kroutím hlavu a pokračuji v chůzi. Také prý nejsem zvyklá v těch svých botkách chodit do lesa a už vůbec ne do bahna. (Kde bych taky v Praze hledala temný les, že?) Nicméně je nutno podotknout, že lesy jsou ve Šluknově a na hranicích nádherné. Jdete dlouho a nepotkáte ani človíčka, dýcháte čistý vzduch, po smogu ani památky, odpočinete si od hektického ruchu Prahy. Na co, však narazil můj přítel, stojí za zmínku. Jednou se mě zeptal, proč v Praze každý tak spěchá. Přísahám, že do té doby jsem to nezpozorovala, přitom tím procházím každý den, Ráno vstanu, letím na tramvaj, letím do školy, letím domů, letím na poštu. Pořád jsem ve spěchu a přijde mi to zcela normální. To můj přítel ráno vstane, pomalu jde na vlak a nikam nespěchá, vždyť má ještě 10 minut času nazbyt.

Můj přítel je z velké rodiny. Má 5 sourozenců. Jeho matka je z 8 dětí. Já jsem ze tří a oba moji rodiče ze dvou. Nutno podotknout, že s kterýmkoliv členem jeho rodiny jsem se seznámila, byl to neobyčejný člověk, ochotný pomoc druhému, přátelský, okamžitě mi nabídl tykání, ( s čímž jsem měla problémy a jeho mámě jsem nemohla ani po měsíci tykat).

Další věc, kterou jsem postřehla, je malá šance získat zaměstnání. Ústecký výběžek bohužel trpí nízkou možností získat práci ze všech krajů. Jen si zkuste zadat do internetu nabídku nějakého zaměstnání a vyjede vám nula. Mnoho studentů, se kterými jsem se seznámila, plánuje bydlení v Praze kvůli práci a škole. Podle nich není šance na severu valná.

A teď již konečně k diskotéce, kterou jsem zmínila na začátku tohoto článku. Máma mého přítele, které je 38 a vypadá na 20 (taky to nechápu- obdivuji hlavně její nohy štíhlé jako proutek, jak já říkám pavoučí nožky), mě tedy vytáhla do víru večera. Vyjeli jsme pozdě večer, než uspala dvě nejmenší děti a noc mohla začít. Nejprve posezení v Konírně, kterou jsem byla nadšená a pak disko, kde se večer rozjel.

Po mém alkoholickém vystoupeni v Rumburku, kde se všichni ptali proč se ta Pražačka tak vytahuje (narážka na mou výšku 181cm) a následovala série otázek, co mi to dali do pití, že tak tancuju (narážka na tradiční šampaňské, které si dávám vždy na nějaké akci). Ve finále jsem šla za Djem, aby zahrál mou oblíbenou píseň a on mi řekl, že pokud to najde, zahraje to. Asi už tu vyšla z mody, protože ani po dlouhém čekání ji nezahrál (Na poslední akci, kde jsem byla jí hráli dvakrát a to jednou na mé přání, asi jsme hold staromodní).

A jsme u konce. Večer to byl úžasný jako každý můj strávený den v kraji Ústeckém a že se tam ráda vracím. Zbývá toho přece ještě tolik objevit.