Měsíc

Touhu mám velikou,
touhu nesplnitelnou.
Touha má je odejít
nikdy už se nevrátit.

Smrt mě láká čím dál víc,
odletět třeba na Měsíc...

V temnotě mého života září tak jasně.
Já chci za ním dřív než-li vyhasne.
Já myslím na něj častěji a více,
postupně jen na tento bod hledím.
Do noci nespím u okna sedíce...
Až jeho záři jasnou uzřím.

Magicky táhne mě blíže
a pohlcuje jeho svit,
cítím že on může
dát mír a konečný klid.

Jedině on smí svobodu mi dát,
s úlevou chystám se mu odevzdat.

Měsíc je můj zachránce
u něhož pokojně ulehnu.
Tam ve smuteční zahrádce
pokoj svůj si naleznu.