Mžik...

Obrázek uživatele Kataleja

Kolik vteřin nás dělí, od uvědomění si, že jsme udělali chybu? Že tak to být nemělo?
Je to možná méně než chvilka a možná víc jak mžik. Je až děsivé, že pouhá sekunda plynutí času, dokáže ovlivnit život a přivodit smrt. Mnozí to berou jako vtip, jako něco co se nikomu nikdy nemůže stát. Pro ně je právě tahle chvilka, scénou z filmu, kterou viděli v televizi, a s realitou nemá nic společného.
V současnosti je tolik informačních technologií, které lidi informují o tom, co se děje ve světě. Ukazují realitu takovou, jaká je. Vidíme každý den spoustu tragédií. Lidé umírají, o tom se nebudeme bavit, ale pokud zemřou smrtí tak zbytečnou, že se nad tím pozastavuje celá země, pak kde je ta chyba?
Mít týden řidičák a zabít sebe a své přátele? Sama nevím jaký pocit, bych z toho měla mít. Znechucení, vztek nebo čistě jen smutek nad tím co se to děje? Mladý řidič způsobil tuto nehodu proto, že mu rozum zastřel prožitek z dětské hry. Jinak to nedokážu popsat, protože jediné, co mě v tuto chvíli napadá je, že by dětem řidičák vystavovat neměli. Člověk, který si neváží života svého ani svých blízkých, by právě jejich osud neměl mít v rukou. Ale čí je to chyba? Sveďme to všichni třeba na...hry. Těžko bychom se pídili po jediném chlapci, který by si nezahrál hru, kde dominují rychlá auta. V těchto hrách je cílem vyhrát závod. Soupeři se předjíždějí ve vysoké rychlosti, naráží do sebe, taktizují tak, aby byli první v cíli. Sem tam to nějak nevychytají a narazí do sloupu, zdi či osobního auta, které jen jelo kolem. Co se v takovém případě stane? Nic. Auto nemá ani škrábnutí a řidič pokračuje dál. Co si potom z toho budoucí řidiči odnesou? To už posuďte sami.
Sama jsem trochu pátrala a našla jsem na internetu statistiku nehodovosti přímo od policie ČR. (Web: < www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-900835.aspx>) Tato statistika se týkala období leden a únor 2012. Můžete se zde dočíst o poklesu či nárůstu v určitých kategoriích, oproti předešlým rokům. Hned na začátku se zde dočtete, že za uvedené období policie šetřila 12 479 nehod na pozemních komunikacích, kde bylo 76 osob usmrceno, 355 osob těžce zraněno a 2 945 osob zraněno lehce. Aby to bylo zajímavější, je zde i tabulka s viníky, kteří danou nehodu zapříčinili. Uvedu vám zde jen tři s největším přispěním. První se umístili řidiči motorového vozidla a to s počtem nehod 11 488. Druhé místo patří lesní a domácí zvěři s 562 nehodami. A nakonec třetí chodci. Zajímavé že? Jen o sloupec vedle je uveden počet osob, kteří daní viníci svým konáním usmrtili. Pokud nehodu zavinili chodci tak zemřelo pět osob a to z celkového počtu 184 nehod. Zvěř neměla ani jedno úmrtí (i když zvířata určitě zaplatila vysokou cenu). Pokud bychom pohlédli na první v žebříčku, tak z celkového počtu nehod, které zavinili řidiči motorových vozidel, bylo usmrceno 69 osob. Určitě se najde někdo, komu se to bude zdát málo. Číslo 69 z čísla 11 488.... To je přece malá část.
V období leden – únor ztratilo minimálně 69 osob svého blízkého. Je jedno, jestli to bylo dítě či důchodce nebo člověk v produktivním věku. Pro mě zbytečný detail, protože stejně zůstávají osoby, kterým se život zahalil do smuteční černě. Pro ně je zbytečná tahle statistika. Oni vědí, že uhasl jeden život. Jeden život, který měl stejnou váhu jako všech 69. Možná bychom se měli zamýšlet nad tím jak cenný je pro nás náš vlastní život a život ostatních. Zodpovídáme sami za sebe, ale i za své skutky. Můžeme se chovat jako blázni, ale nesmíme zapomínat, že svými činy ovlivňujeme životy ostatních.