V této práci se pokusím nastínit historický vývoj tištěné knihy napříč staletími až po dobu současnou. Knihy od pradávna hrály velkou roli v lidských životech. Počátkem 21. století se však situace začíná měnit a na trůn nastupují nejrůznější technické novinky. Elektronická kniha pokouší podrobit si čtenáře větší oblibě než je kniha tištěná. Můžeme se hrozit toho, že za několik let se tištěná média zatlačí úplně do kouta a nikdo o ně už nebude mít zájem? Je ale digitální kniha opravdu tou pravou knihou? Jak bude naše civilizace, podrobená super moderní technice, vypadat až naše děti vyrostou? Budeme už jen opravdu závislí na počítačích a internetu? Takovou otázku nemůže nikdo z nás momentálně vyřešit, jisté ale je, že se o výše zmíněném problému již hovořilo, hovoří a hovořit bude. Otázka, zda se opravdu potvrdí fakt, že tištěná kniha vymře, je však velmi nejistá.

I. Vývoj tištěné knihy napříč staletími

První známky počátku vývoje knih zasahují do dob starověkých civilizací, kdy se veškeré důležité informace zapisovaly na hliněné destičky nebo pergamenové svitky. Ústní podání bylo samozřejmě důležitou složkou komunikace, nicméně objevila se potřeba zaznamenat mnohé důležité události pro budoucí pokolení na papír, tedy uchovat je navěky. V této době vznikla největší a nejslavnější knihovna starověku - známá Alexandrijská knihovna. Jejím bohatstvím bylo až sedm set tisíc rukopisů na pergamenových svitcích, které shrnovaly tehdejší poznatky z matematiky, lékařství, ale i historie a astronomie. Postupem času se struktura a vzhled svitků mění, až vznikly první knihy tak, jak je známe dnes. Ve 14. století se začal používat levný papír. Všechny knihy byly psány v zásadě ručně. Za zmínku stojí připomenout slovanské věrozvěsty Konstantina a Metoděje, kteří přišli na Velkou Moravu a jeden z bratrů, Konstantin, vytvořil písmo, hlaholici. Když se ale roku 906 Velkomoravská říše rozpadla, začal postupně vznikat český stát s prvními kláštery. Klášterní mniši psali knihy ručně. Vše zaznamenávali na pergamen. Psali brkem a duběnkovým inkoustem. Knihy měly své kouzlo, ale i řád a pravidla. Klasické zdobení obsahovalo iniciálu, velké první písmeno kapitoly a nejrůznější obrázky. Vzpomeňme si například na naše první kroniky jako je Kosmova nebo Dalimilova nebo na legendy o Sv. Václavu či Sv. Ludmile.
Za zlomový bod je považován vynález tiskařského lisu. Ruční tiskařský lis vynalezl kolem roku 1440 mohučský tiskař Johannes Gutenberg. V raném středověku si takové knihy mohla dovolit jen šlechta, vyšší vrstva obyvatel, církev a university. Hranice dostupnosti prodeje se však uvolňovaly a posléze byly knihy dostupné pro všechny vrstvy obyvatel. Na počátku 19. století německý vynálezce Friedrich König vynalezl novou konstrukci rychlolisu, který díky své lepší technice, pracoval mnohem rychleji. S nástupem 20. století vznikaly i automatické rychlolisy s podáváním papíru a navalováním barvy. V polovině století byla knižní produkce v Evropě přes 200 000 titulů ročně.
Knihtisk se stal skutečně velkým a významným vynálezem. U nás vznikla vůbec první tištěná kniha v Plzni roku 1468 tzv. Trojánská kronika.

Jiná situace byla samozřejmě v zemích východní Evropy. Kupříkladu v Číně se počátek vývoje knih datuje ke konci 6. století, kdy byly položeny základy deskotisku. Čína Evropu v mnohém předčila. V letech 760-770 byl v Japonsku vytištěn buddhistický kánon zvaný Dharani na papírové svitky. Faktem je, že tyto svitky jsou považovány za nejstarší tištěné knihy světa.

II. Kniha v současnosti

Kniha jako taková si prošla krušnou cestou vývoje až do současnosti. Vyvinula se do své opravdové krásy. Skládá se z několika částí. Za zmínku stojí alespoň některé její složky. Knižní blok, označující svázané a oříznuté stránky bez desek, patitul, neboli titulní list knihy, hlavní titul, který obsahuje jméno autora, název a podtitul knihy, vakát, který se sotva v pradávných knihách vyskytoval. Jedná se o prázdnou stránku kdekoli v knize, stejně jako význam předsádky vzrostl až po vzniku prvních nakladatelství. Desky jsou důležitou složkou většiny knih, neboť tvoří ochranu knih s pevnou vazbou. Takových je na trhu většina. Některé, ty s měkkou vazbou, jsou chráněny tzv. obálkou. Knihy, jak je známe dnes, jsou dlouhým procesem vývoje napříč staletími. Jinak se tomu jevilo v Evropě, jinak v Asii, každopádně podobě dnešní můžeme vděčit tomuto dlouholetému procesu, který celkový vývoj neodmyslitelně provázel. Knihy jsou shromažďovány v knihovnách, opět na základě určitých pravidel třídění. Vývoj knihy samotné připomíná vývoj člověka. Zajisté dá práci a mnoholeté úsilí vytvořit z něčeho tak malého a téměř bezvýznamného, něco, co si vybuduje ve světě určité místo a postavení. A jak vzniká člověk, tak vzniká i kniha. Najednou však jejich vývoj cosi ohlušuje. Přichází pomocník. Nejdříve se totiž jeví jako přítel a pomocník, ale později zjišťujeme, že je to spíše nepřítel. Elektronická kniha, která hýbe světem techniky. Obě dvě mohou jen stěží vládnout čtenářské zálibě, jedna z nich musí dříve či později ustoupit. Ale která a proč?

Předtím, než si budeme ale povídat o samotném e -booku, zmínila bych alespoň některé důležité informace o knižním trhu obecně. Knižní trh je specifickým odvětvím hospodářství a kultury každého státu. Z hlediska čtenářů a knihkupců představuje především prodej jednotlivých knih. Na zahraničních knižních trzích se rozlišují segmenty jako komerční knihy, které se prodávají v knihkupectvích a jsou určeny pro nejširší čtenářskou obec, dále pak spotřební paperbacky, tedy neilustrované brožované knihy, které se většinou prodávají v novinových stáncích, dále pak knihy zasílané poštou, učebnice pro základní a střední školy, nejrůznější odborné knihy a vysokoškolské učenice, stejně jako multimediální knihy. Například v USA na začátku 90. let tvořily největší podíl všeobecné knihy s 27%, hned za nimi se svými 18% odborné knihy a na třetím místě se vyskytovaly učebnice zahrnující i vysokoškolské knihy tvořící 13%. Celosvětově se největším počtem vydaných titulů ovšem pyšní Velká Británie, která ročně vydá přes 100 000 knih, na druhém místě pak Německo s téměř 80 000 knih a třetí místo zaujímá Japonsko, přibližně 65 000 titulů. V České republice jsme oproti těmto činným státům trochu pozadu. Ročně se u nás vydá zaokrouhleno 11 000 titulů. Na nejnižším postavení je Norsko, které má pouze 5 000 titulů ročně. Zatímco Velká Británie vede prim, co se týče vydaných titulů, Německo je na žebříčku prvních, co se týče roční průměrné útraty 1 obyvatele za knihy. Cena činí přibližně 123 amerických dolarů. Anglický jedinec utratí ročně za knihy o 59 dolarů méně než Němec. Zlatý střed panuje ve Španělsku, kde Španěl utratí za knihy přibližně 75 dolarů ročně. Na nejnižší úrovni je Bulharsko, kde jeden obyvatel utratí asi 1 dolar za knihy ročně. Tento celkový status je přinejmenším odrazem výše intelektuality v jednotlivých zemích.

III. Internetová média ovládají svět

Vznik internetu můžeme zařadit do šedesátých let 20. století, kdy se americká armáda snažila vynalézt způsob, kterým by mezi sebou mohly komunikovat počítače rozmístěné po celém území USA, i za předpokladu, že by některý z nich byl vyřazen z provozu. Za těmito armádními účely tedy vznikla první myšlenka internetu. Samotný, ačkoli velmi pomalý, internet vznikl až o téměř deset let později ve Velké Británii. Tato myšlenka je považována za prvotní vynález. V roce 1989 se začaly objevovat hypertextové dokumenty, tedy takové dokumenty, které odkazovaly na jiné dokumenty umístěné v jiném počítači. Posléze byly k psaným elektronickým dokumentům připojeny i obrázky. Tento způsob komunikace si získal název World Wide Web. Internet se začal po celém světě šířit neuvěřitelnou rychlostí. O tři roky později již k němu bylo připojeno více než jeden milion počítačů. V dnešní době je už úplnou samozřejmostí. Vyhledáváme si na něm nejrůznější informace. Najdeme na něm prakticky všechno.
Za dob našich rodičů a prarodičů byly naučné knihy a encyklopedie jediným možným pramenem k čerpání informací, popřípadě studiu. Dnes si každý může vše důležité vyhledat rychle a bez zbytečných ztrát času na internetu. Doposud ovšem nevíme, zda jsou informace uveřejňované na internetových portálech pravdivé a důvěryhodné. V takových případech není od věci zkontrolovat si správnost tvrzení v knižní literatuře. Jenže zde nastává problém, který většina lidí považuje za hlavní důvod, spoléhat více na internet. Zabere určitou dobu, než si vyhledáme titul knihy, o který se zajímáme a jejíž obsah by potvrdil správnost internetového tvrzení. Než knihu najdeme v knihkupectví či knihovně, může být taky dávno vyprodaná nebo na skladě, případně jí dané nakladatelství má jen minimální počet kusů a my musíme čekat, ačkoli potřebné informace potřebujeme získat hned. Ztratíme tak mnoho času a mnoho času také investujeme do shánění a dále koupi knihy. Pokud se to týká encyklopedie, může kniha značně propláchnout naši kapsu. Proto se většina lidí obrací s důvěrou na internetové portály, kde se dozví všechno mnohem rychleji a s o mnoho menším rizikem ztráty času a samozřejmě, pokud si vybíráme spolehlivé portály, získáváme informace i bezpečně. Na internetu můžeme ale hledat i věci, které jen stěží najdeme v knihách. Informace o práci, středních i vysokých školách, studiu, postupem času se na internet začaly zveřejňovat i jednotlivé novinové články, vznikly magazíny, časopisy a také internetové knihy. Nejdříve se zveřejňovaly jen úryvky či ukázky knih odkazující na koupi titulu, později se na internet začaly volně vkládat nejrůznější literární dokumenty mající za cíl snadněji zpřístupnit čtení literatury i lidem, popřípadě studentům, kteří nemají možnost rychlého vypůjčení či nákupu. Takový postup se ale v mnohém nevyplatil a nevyplácí, především, co se týče studentů. Často kopírují myšlenky a informace téměř doslova a komponují je do svých prací nebo co hůře, stahují si z internetu kompletně celé práce zkušenějších kolegů, absolventů a považují je za své práce. Otázkou zde je, jestli přece jen nekazí, ač v mnohém prospěšný internet, vůli a píli mladých ke studiu, zda si touto cestou jen vše nezjednodušují. Momentálně je tato otázka však bezpředmětná, neboť dnes se případní odpůrci internetu mohou jen šklebit v koutě, protože společnost považuje tuto věc za něco nezvratného a jistého, za něco, co dozajista patří do našich životů. Se vzrůstající technikou vznikají mobilní telefony, tehdejší walk- many a disk-many nahradil už dávno i – pod a jiné elektronické vychytávky. Stejně jako rozrůstající se elektronická kniha tlačí do pozadí knihu tištěnou…

IV. Tajemství zvané e-book aneb co nás čeká v příštích letech

Internetová doba, která tištěné knihy poněkud vytlačuje, vše je rychle a dostupně na internetu, zrodila elektronickou knihu, tzv. e- book. Podle vědců nás čeká posledních 10 let do doby, kdy zanikne tištěná kniha úplně. Na toto neustále omílané téma vznikla kniha vydaná nakladatelstvím Argo z roku 2010 s názvem Knih se jen tak nezbavíme, kde francouzský novinář rozmlouvá se svým krajanem a italským medievalistou Umbertem Ecem o síle tištěných knih. Oba dva potvrzují fakt a také samotný název titulu, že knih se jen tak nezbavíme. Neboť knihy, ty nás přežijí. Byly, jsou a budou. Digitální knihy, které se v poslední době stávají novinkou a zároveň trendem nejsou zas až tak vysoce kvalitní, jak se většina lidí domnívá. Proč nikdy nevytlačí tištěné knihy? Na první pohled obtížná otázka, nicméně důvodů je mnoho. Digitální kniha je zajisté mnohem dostupnější široké veřejnosti za více méně nízkou cenu, než pořídíme knihu tištěnou, protože odpadají náklady na distribuci, nespotřebovává se žádný papír ani inkoust. Také se s ní dá určitě mnohem lépe manipulovat. Na dovolenou nám celý kufr nezaplní těžké knihy všeho druhu, elektronická kniha nám spoří jak úspory, tak místo. Do takové knihy si můžeme vpisovat jednoduše i poznámky, zvýrazňovat různé textové pasáže, lze si libovolně změnit druh a velikost písma. Digitální knize nehrozí nikdy totální vyprodání. Pro příjemnější četbu je vhodné pořídit si čtečku, tzv. reader, abychom nemuseli sedět u počítače a dívat se strnule do monitoru. Pak si můžeme takovou knihu číst pohodlně v parku, kavárně, ve škole, v metru, jednoduše, kdekoli jen chceme. Čtečka ale rozhodně není levnou záležitostí. V současné době se prodalo více než 40 000 čteček, přičemž každá má jinou schopnost a funkci, každá tedy dokáže přečíst jiné formáty knih. I v knihovnách je možnost vypůjčení si elektronické čtečky. Na ovládání to není nic jednoduchého a je potřeba naučit se s ní manipulovat pod odborným vedením. Právě kvůli takovémuto rapidnímu vzrůstu zájmu o elektronické knihy se mnoho IT odborníků domnívá, že tištěné knihy mají budoucnost značně nejistou. Na druhou stranu, je digitální kniha opravdu knihou? Strukturou ani vzhledem knihou určitě není. E- book považuji za nepraktický z mnoha následujících důvodů. Největší nevýhodou je snad fakt, že digitální kniha potřebuje baterie či jiný přísun energie. Stejně jako v 15. století psali pisálci knihy ručně, dnes už málokdo píše knihu takovým způsobem. Mnohem rychlejší a žádanější je psaní na stroji, ve většině případů na počítači, který ale také potřebuje přísun energie. Za druhé, digitální kniha nemusí uspokojit většinu čtenářů. Především proto, že nevypadá jako kniha. To poslední, co mě láká je, že přijdu z práce a místo odpočinku s hezkou knihou v ruce, kdy si mohu prohlédnout její vazbu a grafiku přebalu, podívat se, kolik má stran a jak je členěna, prolistuji si jí a potom si přičichnu, jak krásně voní, je fakt, že tohle všechno nahradí čtečka a já budu jen tupě zírat do obrazovky. Navodí mi vůbec takový druh četby pocit relaxace a uvolnění? Za sebe mohu říci, že jen stěží. Neholduji elektronickým trendům, myslím si, že knihy jako takové nikdy nepředčí. Ráda sedím uprostřed pokoje obklopená knihami všeho druhu. Od románů přes detektivky, trilogie, odbornou i studijní literaturu a jen si vychutnávám ojedinělý vzhled každé z nich. A pokud si do nich zrovna nemohu vpisovat poznámky, činím tak na jednotlivé papírky a věřte, že mi to je mnohem milejší, než společnost čteček a e-booků. Papírová kniha má své nepopsatelné kouzlo, protože je trvalejší, je hmotná, můžeme si jí ohmatat, můžeme si jí vložit do domácí knihovny, je to naše hmotné vlastnictví. Mnozí spisovatelé zmínili, že jim na formě tak moc nezáleží, mnohem důležitější roli hraje obsah, což je logické, nicméně každý z nás si svůj názor na budoucnost tištěné knihy dokáže vytvořit dozajista sám. Když si vzpomenu například na svoji první zkušenost s takovýmto druhem knih, hned se mi vybaví opakované pálení očí, mnohem rychlejší nástup únavy a znuděnosti a to ani nemluvím o bolesti zad. Jaké další zdravotní důsledky může mít tento super trend v lidské společnosti v případě rychlého nárůstu popularity, si jistě dovedete představit sami.

Dobrou zprávou ale je, že stále ještě valná většina obyvatel, především starší a střední generace, pak už jen menšina studentů, si neohroženě brání kouzlo tištěné knihy. Čtení pro ně představuje příjemný způsob, jak získat informace a četbu si spojují především s rituály - populární čtení u kávy v kavárně. Každoročně se uskutečňuje velké množství nejrůznějších literárních čtení, setkání za účelem seznámení dětí, ale i studentů s literaturou, literární večery a jiné společenské akce, kde se veřejnost seznamuje s novými tituly na trhu, kdy se pořadatelé snaží, aby se lidem dostala literatura pod kůži, aby získali kladný vztah ke knihám a jejich neochvějnému bohatství. Otázka, zda se i nadále budou psát knihy je jasná. Budou, protože touha a lačnost po tištěných knihách neupadne jen tak. Dokud lidé budou navštěvovat knihovny, kupovat knihy, dokud se knihy budou psát, nikdo ani při nejmenším nemůže zpochybnit jejich budoucnost. Stejně jako džíny. Nosí se, nosily se a s velkou pravděpodobností jejich sláva neupadne. Také se však na trh dostavil super výstřelek, aneb džíny s dírami. Na několik let ovládl trh, všichni nosili džíny s dírami, protože bylo přece nepředstavitelné nosit jen samotné, jednoduché a nic neříkající džíny. Jenomže po čase se zase tento výstřelek stáhl do pozadí a dnes jsou v módě zase úplně obyčejné džíny. Samozřejmě že někteří stále nosí ty s dírami, ale to nikomu nevadí, je to jen jejich osobní věc, osobní rozhodnutí, co nosit, jak se před společností ukazovat. A to samé platí i s knihami. Věřím, že na této bázi funguje i nynější elektronická kniha, která nikdy nepředčí naše dědictví národů vyvíjející se od nepaměti.