Dnes, 27. 10. 2011, jsem nevědomky zašel na nejhorší divadelní zpracování Marie Stuartovny.

Ještě den před tím jsem si se svou slečnou a její kamarádkou zašel do divadla na Caesara napsaného Shakespearem, do divadla na Vinohradech jsem šel poprvé a na toto představení i s trochou nad sázky, jelikož jsem doufal v moderní ztvárnění, naštěstí tomu tak nebylo a já se těšil následujícího dne právě na onu Stuartovnu.

Představení začínalo v 19:00 a trvalo „krásné“ dvě a půl hodiny. Po setkání s Caesarem jsem se nebál nějaké modernizace a těšil se na dobové setkání se Stuartovnou, leč marně jsem se těšil a v sále jsem nebyl jediný kdo nad tímto paskvilem režírovaným Danielem Špinarem kroutil nevěřícně hlavou. Začátek by se dal unést kdy přišli dva muži, oblečeni jak nejvyšší právníci naší doby, do cely Marie, které po boku stála její věrná služebná jenž vyhlížela spíše stejně právnicky jako muži stojící opodál. Jedinou výjimkou byla paní Havlová-Veškrnová, která byla v kostýmu mezi přestupní dobou staré Anglie a modernou, ale ani její senzační výkon tento „výtvor“ nezachránil.

V obsazení hry jsme kromě Dagmar Havlové-Veškrnové coby Marie Stuartovny mohli také vidět:
Alžběta, královna anglická / Lucie Juřičková,
Robert Dudley, hrabě z Leicesteru / Jan Šťastný
Georges Talbot, hrabě ze Shrewsbury / Jaroslav Satoranský
William Cecil, baron z Burleighu / Ivan Řezáč
Hrabě z Kentu / Jiří Žák
William Davison, státní sekretář / Daniel Bambas
Amias Paulet, rytíř, Mariin strážce / Jaromír Meduna
Mortimer, jeho synovec / Jan Holík
Hrabě Aubespine, francouzský vyslanec / Michal Novotný
Melvil, hofmistr Marie / Jiří Čapka

„Příchod“ Alžběty, anglické královny byl dost uhozený a leckdo by si mohl pomyslet, že režisér v té době hodně ulítaval na LSD či jiné psychotropní látce. Alžběta přijela na gigantickém bílém oři na kolečkách se zástupem svých oddaných, na sobě měla sluneční brýle a jiné otřesnosti, z reproduktorů řvala hudba „Du hast, du hast mich….“ a ta hudba se táhla po celé představení. Kamarádka to nazvala příchodem napodobeniny Lady GaGa a opravdu to tak vypadalo bez nadsázky.

Dílo pana Schillera bylo dokonale znásilněno.

Naštěstí po jediném atentátu na Alžbětu byla pauza mezi dějstvími a lidé jenž neměli žaludek dokoukat představení, raději odešli což udělali dobře, jelikož se ani druhá půle nezlepšila. Osobně mám divadlo rád a vadí mi modernizace starých her, kde se místo meči dva lordi „šermují“ golfovými holemi. Jen mě udivilo, že se Mortimer probodl dýkou a ne stojanem na golfové míčky, nebo nožičkou plastikové židle, kterých po jevišti bylo mnoho. Alespoň tu smrt nechali zastaralou.

Kdo má opravdu rád divadlo a líbí se mu staré činohry a opery, ať si nejprve raději zjistí v jakém je to podání a teprve pak se rozmýšlí nad návštěvou divadla. Mě osobně tento zážitek mrzí a myslel jsem si, že se takové zkušenosti vyvaruji, bohužel to zřejmě jinak nešlo, alespoň to již mám za sebou.

Hodnotit budu stejně jako nás hodnotí ve škole, takže je to 4- čili hodně špatná dostatečná.