Přehodnocuju život:

V posledních dnech se mi jeví mé bytí velice komplikované na to, jak je život vlastně prostý. Točíme se ve vichřici pomluv, kritizování, vztahů a všeho možného a uprostřed toho všeho úplně zapomínáme na to, na čem doopravdy záleží. Záleží jenom na nás a na našem přístupu k těmto věcem. Člověk je podle mě tím víc charakterní, čím víc si dokáže uvědomit, jak jsou tyto věci nepodstatné a že hlavní nejsou vztahy lidí k němu ale jeho vztahy k lidem. Rozhodl jsem se, že podobné věci hodím za hlavu, nebudu se jimi trápit a věcí, po kterých toužím, nedosáhnu tak, že se jich budu tvrdohlavě domáhat. Musím zkrátka věřit tomu, že příjdou samy. Věřím však to, že aby člověk něco získal, musí něco obětovat, aby řád všech věcí zůstal v rovnováze. Mám se tedy děsit toho co ztratím, nebo být rád z nabytí něčeho nového? Nebo nevyruší se tyto dva elementy a já v podstatě zůstanu tam, kde jsem?

Zítra mě čeká pohřeb milované osoby. Je zajímavé, že i při tak smutné události dokáže převládat jiná agresivnější emoce a to je vztek a nenávist. Neměli by se pozůstalí semknout do uzavřenějšího kruhu a milovat se o to více, o kolik se nenáviděli, když jim život ukazuje, že náš čas zde není nekonečný a je velmi marné trávit jej nenávistí místo lásky? A přesto, děsím se toho, že se tam stane něco příšerného a všichni si ten den budou pamatovat ve velmi černých odstínech, černějších, než jak je eticky dáno...

Co se týče přehodnocování života, je to právě smrt, která mě o těchto věcech donutila přemýšlet. Dovtípil jsem se toho, že lidé netouží mít potomky, aby měli koho vychovávat a komu předat svoje moudra, ale aby je měl kdo oplakávat a vzpomínat na pohřbu. Než se také vydám na onen svět, chci na konci své cesty vědět, že jsem nežil prázdný život. Snad mi k tomu dopomůže fylozofie "Ano," a "Dude's Bible," vedle mých choutek cestovat. Taky jsem si dnes opět přečetl seznam svých životních cílů a připsal jsem do něj nové poznámky. Když už má být život jako film se smutným a dojemným koncem, chci, aby měl grády hodné Oscarového ocenění.

Proto si hodlám Alpy, koncert Blind Guardian, Vánoce, Silvestr (...) užít tak jako nikdy, neboť právě vzpomínky jsou to, co nám nažene úsměv na tváři v hořkých chvílích života.

Úsměv na tváři, otřít si slzy a vykročit přes práh.

Life starts now...