Přežili jsme meruňky, přežijeme horší,
nic se nám tam nestalo, hlady jsme nepošli.
Jak otroci se cítili, to už všichni víme,
sprchy skoro neznáme, na kavalcích spíme.
Náš šéf, to je hovado, nedrží se smlouvy,
pracovní dobu nemáme, stojí to za houby.
Kdyby aspoň robota na mozek nelezla,
dalo by se vydržet, nálada neklesla.
Pracujeme soudržně, jako jedna buňka
a Tado to je vlastně jen převlečená meruňka.

I obědy byly luxusní, z plastových mističek,
hliníkové příbory, z přepravky stoleček.
Stěžovat si nemůžem, dobré bylo jídlo,
vždyť hlad to je potvora, nikdy nic nezbylo.
Po práci do hospůdky, propili jsme prachy,
ale nám to nevadí, o to žádné strachy.
Ztřískat se jak dobytci, to k brigádě patří,
vždyť pít s Vilným Démonem, se často nepodaří.
Tak jak hodnotím meruňky? Jaké to tam bylo?
Nelituji ani dne, ono to za to stálo.
(všem letním sběračům)
Sway