Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.
Už to nebude tak, jako dřív,
měly jsme na to pomyslet dřív.
Hledáme vhodná slůvka
a na zdi visí malůvka.
Hle, vzpomínáš?
Moje ruka a tvá ruka?
Už si vzpomínáš, kdo tady byl?
Už víš?
Ne?
Tak sbohem...
Ještě, naposled, neviň mne, to ty.
Ale ty si stejně najdeš vlastní pravdu, že?
Tak jako obvykle...
Lorelei
Poslední komentáře
před 13 let 22 týdnů
před 13 let 23 týdnů
před 13 let 24 týdnů
před 13 let 34 týdnů
před 13 let 45 týdnů
před 13 let 45 týdnů
před 14 let 2 týdny
před 14 let 12 týdnů
před 14 let 24 týdnů
před 14 let 32 týdnů