Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.
Už to nebude tak, jako dřív,
měly jsme na to pomyslet dřív.
Hledáme vhodná slůvka
a na zdi visí malůvka.
Hle, vzpomínáš?
Moje ruka a tvá ruka?
Už si vzpomínáš, kdo tady byl?
Už víš?
Ne?
Tak sbohem...
Ještě, naposled, neviň mne, to ty.
Ale ty si stejně najdeš vlastní pravdu, že?
Tak jako obvykle...
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 13 týdnů
před 12 let 14 týdnů
před 12 let 15 týdnů
před 12 let 26 týdnů
před 12 let 36 týdnů
před 12 let 36 týdnů
před 12 let 46 týdnů
před 13 let 3 týdny
před 13 let 16 týdnů
před 13 let 23 týdnů