Jak veliká je lidská víra! A jak je pošetilý každý, kdo v ni nevěří…

Věřím. Pevně, nezdolně, neochvějně. Až na hranice svého já, celým svým srdcem. Své víry se nevzdám, ať mě zkouší sám ďábel nebo mi našeptává nejsladší hlas. Nikdy se nezřeknu svého přesvědčení, nenechám si uloupit svůj sen, jenž mi pomáhá žít. Má víra mi dává sílu a odhodlání, živí mou naději. Nepochybuji, neváhám, nepřipouštím jinou možnost. Pevně bráním nekonečnou správnost svého přesvědčení a spoléhám se na něj. Nemohu se mýlit. Nesmím. Existuje jen jediná cesta, cesta, po které kráčím. Snad je plná prachu a kamení, ale je bezpečná a dovede mě k mému cíli. Věřím tomu. Odevzdávám se vůli osudu, vrhám se do temných hlubin neznáma a nechávám se strhnout dravým proudem života. Věřím. Vznáším se na bělostných křídlech osvobozující myšlenky trhající pouta beznaděje, jdu vstříc jasnému světlu života, které znamená naději. Nevzdávám se. Věřím.