Jistě jste už slyšeli o televizním pořadu Soukromá dramata. Mě bylo ctí se dívat právě na jeden z úterních dílů. Docela mě i překvapilo jakými tématy se zaobírali. Nejvíc mě však zaujal případ muže, který chránil svůj majetek a zaplatil za to cenu 6 let odnětí svobody. Byl majitelem sběrny kovu, kde ho velice často vykrádali. Až jednou je sám přistihl a vlastní zbraní vystřelil na auto se zloději, kteří se pokoušeli uprchnout. Nešťastnou náhodou však zranil dva z pachatelů. Soud ho odsoudil k šesti letům za mřížemi. Rozsudek zněl: "Pokus o vraždu"
A co se stalo se zloději? Jeden dostal podmínku, druhý měl nastoupit rok trestu. Bizardní mi na tom nepřišlo jen to, že rozsudek nezněl "Neúmyslné ublížení na zdraví", ale i to, že uvězněný muž, dostal vyšší trest než mnozí za znásilnění. V dané reportáži byl i rozhovor s tím to mužem, který stále prohlašuje, s klidnou smutnou tváři, že je nevinný a lituje toho co se stalo, ale byla to prostě jen nehoda. Jeho rodina teď musí žít bez otce, a on musí žít obklopený ostnatým drátem. Ale tento příběh nabývá na zajímavosti, když se dozvídáme o 30 000 požadované částce, která má být vyplacena zlodějům za poškozené auto.
Z hloubi duše jsem znechucena tímto systémem. Jen pomyšlení na to, že bych se já nebo někdo z mých blízkých dostal do podobné situace, mě děsí. Protože pravděpodobnost, že se mi dostane spravedlivého rozsudku je velmi malá.
Následující čtvrtek jsem si mohla v novinách přečíst o amnestii, která byla zmíněnému muži udělena. K čemu se přiklánět víc? Tomu že přeci jen nějaká spravedlnost existuje? Nebo, že moc médií, která ukazuje soukromá dramata obyčejných lidí, taková jaká jsou bez přikrášlení, otevírají oči mocným politikům? Můj názor zodpovím otázkou a následnou odpovědí...Jak lze na sebe upoutat žádoucí pozornost lidí? Co třeba udělit amnestii tomu muži, kterého jsem včera viděl v televizi.