Někdy jsou věci vzdálené. Připomínající hvězdy na obloze. Jindy září jak světlušky v Tvé dlani.

Když už je všechno odhodlání pryč. Když už všechny světla naděje zhasly. Ty to pořád nesmíš vzdát. V životě je spousty těžkých věcí, které budeme muset zvládnout „levou zadní“. Nebudeme mít na výběr.

Často se propadneš dolů, i když už si třeba byl na vrcholu. Tak to prostě chodí. Pokaždé když je někde vrchol je někde i skluzavka dolů a naopak. Tudíž se není čeho bát. Prostě si počkej na výstup. Kolikrát se může zdát, že už to nemá smysl. Skončit se vším, když už není pro co žít. Úspěch však není to kvůli čemu bychom měli život zahazovat, i když se nám zrovna nedaří máme kolem sebe spousty dobrých lidí.

Důležitou věcí je to vědět. To když víš, že pokud skočíš dolů tak Tě někdo chytí. Nemůžeš počítat s tím, že spadneš do peřin, každý pád něco stojí, ale ty úmyslné, při kterých zjišťujeme své hranice, ty jsou nejcennější. Ne jen zkušenostmi.

Když „skáčete“ za nějakým určitým cílem, počítáte s tím, že toho dosáhnete. Co když Vás při tom skoku chytí někdo kdo se Vám zapíše do života tak hluboko jak to jen jde? Chyťte se této příležitosti. Nic za ní nedáte a možná navážete báječný vztah. Nebudu přehánět, ale z vlastních zkušeností vím jak to chodí.

Bojíš se věcí jenž jsou na dosah? I když za nimi běžíš a před cílem přehodnocuješ co vlastně chceš?

Taky mám nejspíše spousty věcí na dosah a stále čekám na nějaký signál, že jsem na dobré cestě. Nic nepřichází, ale věřím v to, že je to správné.
Takové věci mají bohužel špatné načasování a pokud vůbec někdy signál přijde, je to většinou pozdě. Udržuj si odstup od věcí co se zdají jako dobré, jelikož nikdy nevíš jak moc to změní Tvoje cíle. Měj na dosah ty důležité věci, protože ty Tě budou hnát stále kupředu.

Drž se toho čemu věříš a neztrácej naději. Když budeš věřit, pády nebudou nikdy bolet, alespoň ne tak jako kdysi. Pokud chceš něčeho dosáhnout začni právě u sebe.

Díky a pevnou vůli,

PerfectiOn.