Vím, že mnozí z řad mých kamarádů a známých mají jisté předsudky k soukromým školám v České republice. Buď sami studují na státní vysoké škole, nebo již pracují ve firmách jako zaměstnanci. Na ty, co studují na soukromé, pak často nahlížejí skrz prsty. Já sama studuji soukromou školu a není to z toho důvodu, že jsem se na jinou nedostala, ale proto, že na mé škole mají mnohem zajímavější obory než na kdejaké státní se zaměřením, kterému bych se v budoucnu chtěla věnovat. Není pravda, že na soukromých školách si kupujeme titul. Mnohdy bych přála přesně takovým lidem, kteří toto tvrdí, zkusit si běžný semestr a běžné zkouškové období právě u nás. Třeba by mi potom opravdu dali za pravdu.

Ale tato myšlenka není stěžejním bodem toho, co mi hlava doopravdy nebere. Nedávno jsem se dívala po zajímavých brigádách na internetu a s opravdu velkým překvapením jsem zjistila, že si studenti podávají inzeráty, kde hledají jiné lidi, kteří by za ně napsali úvahy, eseje či bakalářské práce v plném rozsahu na stanovené téma. Odměna samozřejmě jistá. Studenti, říkám si. Proč si tedy dávají tu práci dostat se na vysokou, dělat každý semestr zkoušky, lopotit se s učivem když v momentě, kdy dojde na psaní jednoduchých a ještě stále triviálních úvah založených především na vlastním názoru a zhodnocení věci, si vkládají inzeráty typu: „Napsání bakalářské práce“, „Pomoc s úvahou“ a podobně. Tomu je tedy vysoká škola učí? Aby pak kopírovali myšlenky jiných a nikdy se nenaučili samostatně a kriticky myslet, hodnotit a zvažovat?

Faktem je, že dnešní vysokoškoláci si dokáží až moc všechno zjednodušit. Záleží na každém člověku, jak moc dokáže klesnout. Nechat za sebe ale napsat práci do školy, kterou pak inzerent považuje za svůj výtvor, je podle mě opravdová ubohost.