Říkali, že je nezničitelný
a nepřemůže ho nic.
Severní vítr, který vál
mu vdechl jméno Titanic.

Když skočíš, skočím za tebou.
Nic nás dnes nerozdělí.
Díval se na její tvář bledou,
bledou jak ledová hora,
kterou před chvíli míjeli...
Je konec. Už není cesty zpět.
Dneska se milovali,
teď smrti můžou jen přihlížet.
Palubu naplnil křik a pláč.
Nářek to byl zlý.
Všichni se chtěli zachránit,
ale nebudete to vy.

" Vy ne. Nejdřív ti bohatí," ozve se něčí hlas.
Matka své dítě pohladí.
" I na nás přijde čas. "
Čas, čas, čas..., kolik ho ještě zbývá ?
Milenci cítí, že loď ke dnu klesá.
Ona má strach, on ji chce ochránit.
Až ti řeknu, nadechni se.
Nesmíme se rozdělit.
Voda je studená a pomoc vzdálená.
Nikdo je nezachrání.
Každý jen svůj holý život brání.
Ona leží vyčerpaná, on pořád ve vodě je.
Dokola jí opakuje, že s ní navždy zůstane.
Sám už dávno pochopil, už dávno o tom ví.
Ona možná přežije, on se ale utopí.
Voda je příliš mrazivá, dlouho to nevydrží.
Ví, že pomoc nepřijde.
Za ruku ji proto drží a šeptá:
"Nezapomeň. Nikdy na mě nezapomeň..."
Dívka své oči zvedne a vidí záchrannou loď.
Naděje jí sílu dá. Pomalu se zvedá
a dívá se na svého přítele.
Hledí na jeho bílou tvář
a cítí, že pozdě je.
Ten kluk už nežije.
Pouští jeho dlaň, on se potápí.
Pomalu ke dnu klesá, tímto se s dívkou loučí...

Ona žije, měl být s ní!
On jí život zachránil!
Proč se to muselo stát?
Nechtěla ho smrti dát!!

Nezbylo jí po něm nic,
jenom krásné vzpomínky.
Ale v srdci dívčině
kluk ten navždy zůstane...
Anis