Neboj

Obrázek uživatele PerfectiOn

Závoje z citů, pohádka bez konce.
Tolik je něhy v závoji na očích.
Svíce jsou zhasnuty, Ty ležíš v peřinách.
Slyšíš to ticho, jsi jeho ozvěna.

Srdce bez pocitů, puklo snad žalem?
Mysl bez výčitek, když krademe světlo,
to z lidské duše, která nám věří.

Tělo tak krásné, chladné jak z mramoru.
Stejně tak srdce zalité v olovu.
Chce to však jiskru, jenž rozpustí ledy.
Nezoufej Princezno bude zas dobře,
k ledové krajině přijde zas Slunce.