U nás ve městě není velký výběr ze značkových obchodů. Najdeme tu maximálně tak Adidas, Timeout a Hip Hop shop, který vede nejznámější "celebrita" hip hopového průmyslu, kterého všichni hopéři a radoby hopéři z tohoto města vyznávají. Ale za to tu máme hodně obchodů s nejlevnější značkou na trhu "China". Kdyby nebylo vietnamských příslušníků našeho národa, asi by většina lidí chodila nahá.
Přece jenom se tu u nás nachází "nejelegantnější společenský doplněk", který by si přála každá dívka a někteří muži. Nejde však o ledajaký doplněk, jako je náramek, kabelka či obuv. Jde o něco víc. Rozveťme to.
Co si myslíte, že to může být kromě elegantního oblečení? Zamyslete se nad tím. Představte si, že stojíte v té nejluxusnější a nejdražší restauraci. Máte nádhernou postavu, krásná pevná prsa a zadek, dlouhé plavé vlasy s účesem, který je dnes nejmodernějším a na sobě máte krásné koktejlky od Coco Chanel či Versace, boty od Manola Blahnika, kabelku od Diora či Louise Vuittona a doplňky od Gucciho. Co vám chybí? No přeci elegantní partner, který se hodí ke všem vašim drahým subjektům ve vaší velké šatně, kterému se zdaleka nevyrovnají.
Každý spolek má svůj "nejelegantnější společenský doplněk". Tento "pan Úžasný", o kterém stojí za to se zmínit, byl opravdu pohledný mladík. Pohyboval se kolem dvacátého roku života a jmenoval se Jacob Pangas. Jacoba rodiče vlastní autoškolu a on jim vypomáhá jako učitel jízdy. Někdy si říkám, jestli se dívkám líbí vůbec sám Jacob - hubený hnědovlasý dobrovolný hasič s modrýma očima - nebo jeho velmi těžká kreditní karta. Asi byste si mysleli, že Jacob toho využíval a každý víkend se ukazoval v podniku s jinou slečnou, ale není tomu tak.
Každý člověk má srdce. Ale je to jen na každém jednotlivci, jestli srdcem bude žít nebo ne. On jím žil až až. Vyhýbal se pomluvám, třídil odpad a do společnosti chodil zásadně sám. Když se seznámil s nějakou dívkou, zůstalo to u kamarádství. Málokterá ho dokázala ulovit.
Jak mi vždy říkával: "Hej Bů, je lepší si ho radši vyhonit sám, než se trápit nad nepovedeným sexem."
"To bych nevydržela." Řekla jsem mu jednoho dne v autě, když jsme se jen tak projížděli po městě. Měl však pravdu. Tímto heslem jsem se držela dlouhou řadu týdnů a měsíců, než jsem našla tu pravou lásku. Když se člověk miluje natolik, dokáže masturbovat klidně celé hodiny a snít o sexu s někým s kým víte, že nikdy noc nestrávíte.
Nejvíc mě na něm fascinovalo, že žádné nepodlehl a s každou vyšel jako kamarád. Byl mým vzorem, jak si udržet přátelství s chlapci na uzdě. Takových kamarádek měl opravdu hodně.
"Samozřejmě jsem měl i jednu kamarádku, která jen kamarádkou nebyla. Křičel mi do ucha jako vždy Jacob,při čekání na koncert mé kamarádky Cody, která měla zpívat se sborem.
"Au! Moje ucho! Neřvi, nemusí nás slyšet všichni ostatní. Počkej, jak to myslíš s tou kamarádkou?", zeptala jsem se ho potichu, aby zvědaví posluchači neslyšeli nic.
"Promiň, neuvědomil jsem si to. No, že jsem měl jednu kamarádku, která byla dokonce mou nejlepší kamarádkou, se kterou jsem spal, ale nikdo nic nevěděl. Bylo to jenom mezi námi a zůstali jsme nadále kamarády." Vysvětlil mi. Než jsem k tomu něco stačila dodat, zhasla světla a na jeviště nastoupil orchestr. Po dvaceti minutách již zpívala Cody. Byla fascinující a úžasná. S Jacobem jsme s úsměvem od ucha k uchu jen tleskali.
Po několika týdnech, kdy jsem neviděla Jacoba ani Cody jsem zjistila, že se z nich stali přátelé. Trávili spolu každý den. Psali si celé dny SMS a stále si měli co říct. Bylo to kamarádství, které jsem měla já s jedním kamarádem, s tím rozdílem, že on byl gay.
"Jak je možné, že jste spolu prakticky denně a cítíte k sobě jen přátelství?"Zeptala jsem se Cody jednoho rána v autobuse do sedm kilometrů vzdáleného městečka, kam spolu jezdíme každý den do školy.
"Samozřejmě, že k němu cítím něco víc, než přátelství. Takové přátelství přece neexistuje. Je dáno přírodou, že i z toho největšího přátelství jednoho dne vzplane láska." Vysvětlila mi.
Někdy to má však háček. Jako u Cody a Jacoba.
"Nebude mě chtít." Oznámila mi.
"Proč by tě neměl chtít?" Divila jsem se.
"Podívej se na mě. Jsem..."
"Jsi krásná, mladá, inteligentní dívka. Byl by blázen, kdyby tě nechtěl." Ujišťovala jsem ji.
"Jsem moc mladá." Dokončila svou větu.
"Nezáleží na věku, kočičko. Opravdu. Dneska na věku vážně nezáleží. 15 ti bylo, tak co řeší?", snažila jsem se ji přesvědčit.
"15..No právě, je mi pouhých 15 let. Jemu je 22. Jsme od sebe 7 let. Nesnaž se mě tady přesvědčit, že to je málo a navíc je tu ta Mona. Je jí 18 a líbí se mu."
"Věk nehraje žádnou roli, to se nám každý snaží vtlouct do hlavy a přitom tomu sám nevěří. Je zajímavé, že v minulém století si sedmdesátiletí starci vybírali na stará kolena sedmnáctileté dívky kvůli sňatku a nikomu to nepřipadalo divné, jelikož to bylo v té době normální, že si tak mladé dívky brali tak staré muže, aby zajistil celou nevěstinu rodinu. V 21. století má chlapec problém chodit s dívkou, která je o pár let mladší než on. Co to má za logiku? Vztahy se přeci nestavějí na logice, ale nýbrž na citech a emocích. Ty jsi mnohem hezčí, než nějaká Mona." Vysvětlovala jsem jí.
"Jenže on je úplně tvrdohlavý. Když nás potká, ani ho nepozdraví a on je pak nepříjemný. Kvůli tomu se zbytečně hádáme. Na Facebooku si píšou, jako by se nechumelilo a mně to pak přeposílá. Ať se nediví, že jsem na něj hnusná a dělám to, co nesnáší, abych se mu zhnusila. Hlavně, že jsme se dvakrát spolu líbali. Jednou na hokeji a podruhé u něj doma. Pak jí to řekl a Mona mě od té doby nesnáší." Raději jsem již nic nedodala.

"Pohádala jsem se přes SMS s Jacobem Pangasem a už s ním v životě nepromluvím!" Oznámila mi další ráno na zastávce.
"Co se stalo?" Zeptala jsme se.
"V autobuse ti ukážu SMS, co mi napsal, jo?" Přikývla jsem.
"Víš, co to pro mě je? Vím, že tamhle je jakási Mona, která se mi líbí, není mladá, ale stydí se a já abych zapůsobil, tak musím být slušný. Ale slušný na druhou stranu být nemusím, když jsem sám a proto si můžu užívat pěkný chvíle s jistou Cody. Je to celý na pytel. A nechci se k tobě zachovat jako hulvát. Jsem vlastně sám sebe král, když mám tak skvělou kamarádku. Kamarádku domu." Přečetla jsem si sms a vrátila telefon zpátky Cody.
"To docela přehnal. Koukám, že neví, co sám chce." Divila jsem se.
"Neví no. Proto jsem se rozhodla, že ho budu ignorovat. Ukážu ti ještě jednu SMS, čti."
"Víš, jak to celý dopadne? (při mým štěstí) Monu někdo sbalí, jelikož se přestane stydět. Ty se kvůli ní stáhneš do ústraní a vykašleš se na mě a já budu zklamaný, jak jsem se mohl mít, mít kamarádku s výhody."
Jak napsal Jacob v SMS, vyplnilo se to. Mona ho jen zneužila kvůli penězům a tahala ho za nos. Jacob to přes růžové brýle neviděl, jenže celé jeho okolí ano. Kamarádi se mu snažili domluvit, aby se na ni vykašlal, ale on jim nevěřil. Kvůli ní se vykašlal na všechny. Přestal dokonce psát i Cody, jelikož si to Mona přála. Ale nakonec přišel ten den, kdy musel růžové brýle sundat. Potkal totiž Monu v disko klubu, na pánských toaletách, kde si to užívala se svým bývalým přítelem. Jacobovi zlomila srdce. Ten večer se opil natolik, že ho museli vynést vyhazovači ven a posadit ho do přivolaného zaplaceného taxíku. Jacob se nedal odprosit, a řidiče přemluvil, aby mu zastavil u Lídlu, kde bydlela Cody. Hodinky na jeho pravé ruce mu odpípaly 4 hodiny ráno a on jí zpíval jejich společnou písničku pod okny. Samozřejmě tím zbudil celý panelák a všichni mu vynadali. Cody vylezla celá rozespalá ve svém saténovým fialovým župánku. Jacobovi kdysi dávno slíbila, že se mu v něm ukáže a stráví spolu krásnou noc. Tohle tedy opravdu krásná noc nebyla. Tisíckrát se jí omluvil, ale nedala se odprosit. Zavřela okno a vrátila se do postele. Jacob se zhroutil na chodník a rozbrečel se. Splnila se i ta druhá část SMS. Ztratil svou kamarádku, kamarádku domu s výhody.

O dva roky později.
Je krásný letní den a zvony na kostele oznamují svatební čas. Venku je hlouček lidí v obleku a společenských šatech, vystupujících z auta a vcházejících do kostela svatého Petra a Pavla na náměstí. Nebyla to obyčejná svatba. Byla to svatba Mony. Cody jí šla za svědka. Během dvou let se z nich totiž staly nejlepší kamarádky. Nevěstu doprovázel k oltáři její otec a u oltáře na ni čekal ženich. V první řadě seděly obě rodiny a plakali štěstím. Otec předal svou dceru svému nastávajícímu zeti a šel si sednout vedle ženy. Obřad začal.
"Mono, berete si svého nastávajícího muže za muže a budete ho ctít až do konce svého života, dokud vás smrt nerozdělí?"
„Ano.“
"A tímto vás prohlašuju za právoplatné manžele." (Potlesk)
Po obřadu se všichni přemístili k Moně do nového apartmá s velkou zahradou, kde se konala hostina. Cody se tu moc dobře nebavila. Popřála novomanželům štěstí. Už byla skoro na odchodu, když ji někdo popadl za rameno.
"Ahoj."
Zastavila se. Ten hlas dobře znala. Otočila se a…
"Ahoj Jacobe." Řekla. "Co tady děláš?"
"Přišel jsem na svatbu. Byl jsem pozván, víš, ehm, sluší ti to."
"Díky, ale nepodlejzej." Otočila se na podpatku a chtěla odkráčet pryč.
"Nepíčuj.“ Popadl ji za bok, přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji políbil.
Spadl mi kámen ze srdce.

Cody měla pravdu. I z toho největšího přátelství jednoho krásného dne vzplane láska. Trefa do černého. Se svým současným přítelem Danečkem jsme byli kamarády téměř čtyři roky a říkali si "spolu nebudeme nikdy nic mít." Dnes je pro mě nejlepším mužem na celé planetě a nejelegantnějším společenským doplňkem, který se hodí ke všem mým náušnicím.
Například Jacobovi trvalo celé dva roky, než pochopil podstatu lásky, mně čtyři. Jak dlouho to trvalo vám?

S pozdravem Bu. :)