Nejsem blázen

V houpacím křesle mlčky sedím,
na prázdnou obrazovku hledím.
V rukou ovladač svírám,
že jsem blázen popírám.

Na podnose se zmrzlina rozpouští,
a mne každým dnem rozum opouští.
Snad jen čokoládu tu mít
a v blázinci bláznivě si žít.

Každé ráno vesele si vstávám,
do bílé slušivé haleny ruce dávám.
Snídani přinese nám bílá paní,
prý nám dává jen tabletky na spaní.

Dopoledne se svým kamarádem trávím,
tím, že ho doktoři nevidí se bavím.
Po obědě šlofíka si dám ve stoje
a pak až do večera si čtu Tolstoje.
Lenka Filipková