Domů

Nejsi pro mě nic

Pá, 22/07/2011 - 09:07 od Jitka Svobodová

Nehlasně bzučíš nocí nových včerejšků,
jsi jen přítěž,
taková, kterou nikdo nevidí,
kterou jen hanobí a štvou,
taková co ji děsí přítomnost všech lidí,
přítomnost nás dvou.

A pak už jdeme tmou
a mráz kreslí po zdech naše stíny.
Ty se jen usmíváš,
páchneš pocitem viny,
který ale sám necítíš.
To já

Nesnáším tě,
ale ještě víc nesnáším sebe.
Hledám tě v pavučinách sněhu
a modře bobtnající nebe
polyká mou touhu

A já přes to všechno za tebe můj milý děkuji Bohu

Jsem to totiž já,
kterou jen hanobí a štvou,
taková co ji děsí přítomnost všech lidí
a hlavně přítomnost nás dvou.

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn