Táhne nás to pořád tím stejným směrem. K nevědomí. Tam někam, do nekonečna tou stejnou cestou, ale nikdy ne nakonec.

Možná, že sám svět se zrodil z nekonečna tak jako vesmír. Byl tu vůbec předtím nějaký vesmír? Nebo jen prázdnota, která vše pohlcovala stejně jako samota člověka lapeného v pasti života? Nebo se jen "někdo" rozhodl, že je na čase pohnout se vším dál a dát průchod něčemu jinému než temnému nekonečnu obklopující vše?

Co je to nekonečno? Může to být čas a stejně tak vzdálenost, může to být cokoliv nedosažitelné jako donekonečna opakující se věta, nebo myšlenka. Stále se tomu snažíme přijít na kloub, co je nekonečno? Jak můžeme vyřešit něco, co má jen podobu líné osmičky, která se rozhodla dát si dvacet? Je to nespecifikovaná míra určující vše co je mimo náš dosah, ale také vnímání.

Najde se spousty lidí co mají strach z tohoto slova, neboť představa něčeho většího než je nám známá Země, může na první pohled působit hrozivě. I přes to je to jen představa. Nekonečno je výraz pro neobjevené kouty, můžeme říci, že jsou i hloubky moře nekonečné a přes to víme, že mají nějaké dno, vždy je nějaké dno a rozhodně i nekonečno nějaké to dno má.

Na druhou stranu toto nahrává do karet lidem, tvrdící, že nejsme ve vesmíru osamoceni, že to tu žije. Přiznejme si, že je to možné, že někde v některé z galaxií je život a možná lepší než ten náš, vyvinutější nebo právě naopak. Co potom? Děsí vás to stejně jako nekonečno? Nebo je právě tato představa děsivá a nekonečno nám to jen připomíná ač nevědomky, ale přeci.

Svět je záhadné místo a kdysi se zde dokázali prosadit obrovští dravci, které vystřídali naši předci savci. Prakticky z nekonečna vyšla krásná podoba něčeho konečného, ale i tak je náš život jen nekonečný vývoj, ač pomalou cestou, k něčemu možná lepšímu. Možná, že někde je právě také tento nekonečný vývoj ve fázi konečného zpracování a možná také ne. Právě to by mělo být tím krásným co nám slovo nekonečno nabízí, ne strach, ale milióny otázek.

Díky za pozornost,

PerfectiOn!