Rok s rokem se sešel a opět začal školní rok a tím i problémy s návaznosti autobusových spojů do okolních vesnic. Takhle si jednou jedu ze školy, vlak má zpoždění pouhých pět minut, jak to už tak dost často bývá, a pomalu přijíždíme na železniční stanici Třinec. Ti zdatnější běží, aby stihli autobusy, které ovšem jedou na čas a nezajímají jich nějací cestující, kteří by se rádi dostali po těžkém dnu v práci nebo ze školy domů. A hle, žádny autobus tam už nestojí, mají přece přesný čas odjezdu A tak nám nezbývá nic jiného, než čekat. Přibližně třicet lidi čekalo, byla docela zima, ale ještě se to dalo vydržet. Po asi deseti minutách přijíždí první autobus, který ovšem jede na Sosnu, za pět minut další, tentokrát Lyžbice. Jenže třeba taková Tyra jede až za hodinu. Nemůžu pochopit ty lidi, kteří čekají třeba na autobus do Lyžbic, vždyť je to kousek a taková procházka by jim prospěla. Je ale pravdou, že tyto autobusy jezdí skoro pořád, tak proč si nepočkat na další. Já si taky někdy zajdu až do Tyry ale není to pár minut, ale asi hodinka a půl a to se už vyplatí počkat na další autobus. Tímto chci vzkázat těm, kteří tvoří jízdní řády, aby se na fungování spojů jednou přišli podívat. Přitom stačí tak málo - doporučit řidičům, že pokud už je sice po době odjezdu, ale když vidí přibíhající lidi, aby třeba ještě tu minutku počkali. Třeba dneska by mi taková minutka pomohla.