(absurdní dramatická scéna– žena a muž, bývalí manželé, nerozvedení, debatující v parku)

Žena: (hystericky)
Tak si to představ! Sedím v práci a najednou mi volá sousedka z domu, že mě vykradli!
Muž: (netečně, se značným nezájmem)
Vážně? … No nepovídej!
Žena: (pobouřeně)
No tobě je to snad úplně jedno!
Muž: (ironicky)
Tak můj byt to není.
Žena: (jímavě)
Ale měl’s tam celou svojí knihovničku! Všechny svoje vlastní knížky. Nechali tam jenom ten tvůj malej kapesní nožík. Ten švýcarák, pamatuješ?
Muž: (unaveně)
Na tyhle výčty, prosímtě, vůbec nemám náladu. Tak ti ukradli pár šperků a mě pár cennejch knih. No a co jako?
(sarkasticky dodává)
Si představ, co bys bez nich asi dělala za 50 let? Šperky a cenný knihy!
Žena: (znovu hystericky)
No to si ale neuvěřitelnej! Pořád tak sarkastickej! Ty a tvoje hloupý filosofie! Zajímá tebe vůbec něco? …(po chvíli)…
To mě ani neobejmeš? (s nevinným úsměvem)
Víš, jak dlouho jsme se neviděli?
Muž: (stroze)
Nemáš cigaretu?
Žena: (s úsměvem a nadšením)
Naštěstí jsem mohla z práce utéct dřív a tak jsem hned, samosebou, jela domů.
Muž: Dej mi jednu.
Žena: (pobaveně)
A víš, co jsem zjistila? V prázdným květináči na muškáty mi nechali vzkaz, na kterým stálo: Příště budeme krutější, paninko!
Muž: (vztekle)
Ty jsi vážně hrozná! Všechno bereš tak lehkomyslně. Kdybys tam byla, kdovíco ti mohli udělat.
Žena: Zato ty jsi pořád strašně vážnej!...(po chvíli – cholericky se rozkřikne)
Ty někoho hledáš? Máš tady s někým schůzku? Ne? Tak se, krucinál, dívej na mě, když s tebou mluvím!
(zmírní hlas)
Tohle mám s sebou, aby si na mě nikdo nedovolil. Půjčila jsem si ho. (sladce)
Vytáhne ze své brašny jeho švýcarský kapesní nožík. Muž si ho nevšimne, v domnění, že je to tak dlouho požadovaná cigareta se rozzáří a ženu vřele obejme.
Zatímco z něj trčí švýcarák, on padá mrtev k zemi.