Víc než lži nemám rád když vidím plakat své bližné.

Kolem nás je spousty zla a nedokážeme zabránit ničemu co by mohlo ublížit nám či blízkým.
Když se stane špatná událost v rodině, smrt člena rodiny, držíte se ze všech sil aby aspoň někdo byl „silný“ a nepadl na kolena. Když všichni hledali oporu na jiných ramenou, když je vlastní nohy již nemohli nést a všichni co se zdáli tak silní plakali. Říká se chlapi nepláčou, ale kdo tohle vymyslel? Viděl sem plakat spoustu „chlapů“ a nemyslím si, že by se styděli, sesypali se jak domeček z karet. Pocitům neporučíš a já se nestydím za to že umím brečet.

Pocit, jenž Vás naplní při pohledu na plačící osobu, jenž Vám je nadevše milá a blízká se dá přirovnat k moci přenášení skal. Slz naplno využije bezmoc, která se dotyčných chopí a jen těžko se jich pouští, pak nastává nedůvěra k okolí, ano někdy to pomine rychle, občas, ale to chce delší dobu. Někdo potřebuje dny, jiný měsíce a věřím, že jsou lidé jenž potřebují i roky k tomu aby vše zahladil čas. Čas je zde hlavní postavou avšak nikdy nevíte zda ten čas jde nebo běží, zda už uběhl nebo ne, čas je pro každého nastaven zvlášť.

I Ty největší „borci“ zalezou do svých nor když jim je nejhůř. Není to výmysl je to fakt. Nikdo nemá city z oceli a i když se tak tváří zajisté mají vždy někde slabou chvilku, tam kde ho nikdo neuvidí. Lidé se bojí projevit své city, což je chybou a já to stále nechápu. Když jsme se narodili brečeli jsme, pokud jsme něco potřebovali brečeli jsme a teď brečet nemůžeme? Když nás něco bolí, když nás něco opravdu neskutečné raní máme právo plakat, dát city najevo, jelikož dušením citů odkládáte nevyhnutelné a tou je katastrofa. Vždy mi někdo říkal, že je nejlepší se z toho buďto pořádně vysmát nebo vybrečet.

Odbočil sem i když možná směrem dobrým. Viděl sem spousty lidí plakat a v tu chvíli i člověk jehož nemáte rádi si zaslouží obejmout, taky by se Vám udělalo lépe.

Říci nenechte nikoho plakat by byla hloupost neboť tomu vážně nezabráníme, ale chovejte se Vy tak aby kvůli Vám lidé neplakali, obejměte je a řekněte jim, že je máte rádi. Zahoďte masky a netvařte se furt happy, projevte city, ne pořád, jen někdy aby šlo vidět, že je máte neboť city jsou poklad, který je k nezaplacení, slzy jsou stříbrem Vaší duše tak jím neplýtvejte nadarmo a úsměv rozdávejte do všech stran, jelikož to je potěšení, které je zadarmo.

Díky za přečtení a hezkou náladu všem,

PerfectiOn.