Netoužím cítit vděk

Netoužím cítit vděk
Ten lesklý třpytivý kousek
Co zarývá se po kůži
Netoužím však naposled
Ještě zbývá šest růží
Mých nenávistí
Dívajíc se z oken
A tam vaše těla
Chtějí probudit
To, co je pryč
Netoužím cítit vděk
Ani chtíč
Vzpomínat
Vlastně dávno ani tohle
Život šel jinou cestou
Sehnat si něco k pití
Snad pak jako my
Nic necítí
Jen zmatení
Netoužím cítit vděk
Vždyť to jediné
Co nás ocení
Je samota.