Takhle končí refrém písničky Ivana Mládka, která vystihuje souznění vodáků na vodě. S pár kamarády z vysoké jsme se rozhodli, že obyčejné kempování o prázdninách si opepříme sjížděním řeky. Jelikož jsme všichni začátečníci, tak jsme usoudili, že nejlepší volbou bude Berounka. A tak začalo několik dnů společného cestování, bydlení a někdy i koupání. Seznam doporučených věcí připravený našim „náčelníkem“, který kromě samozřejmých věcí pro kempování a plavky, obsahoval také repertoár písní, včetně Písně proti trudomyslnosti, kterou zpívá Svěrák v jedné z divadelních her Járy Cimrmana. Naštěstí nás z ní nikdo nezkoušel a nebyla nakonec ani potřebná, ale „příprava musí být“ jak nám později sdělil „náčelník“.
Po dlouhých 5 hodinách cesty do Prahy a dalších skoro 2 hodinách cesty do Liblína (u Plzně) jsme se konečně ocitli na místě našeho startu. Podle množství postavených stanů a „zaparkovaných“ lodí u břehu jsme usoudili, že jsme na správném místě a že nejsme jediní, kdo měl takový šílený nápad.
Po urputném natlačení věcí do barelů jsme mohli konečně vyplout. Celkem nás čekalo zhruba 70 km pádlování, sjíždění peřejí a jezů za 4 dny. Hned za první zatáčkou se ozvalo ze břehu Ahoj. A tak jako správní vodáci jsme pozdrav opětovali. S úsměvem na tváři a trochu se strachem, abychom se hned na prvním kilometru tak zvaně necvakli, jsme zabrali a pluli po proudu řeky dál. Po odmakaných 22 km jsme zaslouženě zaparkovali u břehu a postavili stan. První den na vodě byl za námi a my jsme unaveni a trochu s bolestí v rukou ulehli do našich dočasných postelí.
Další den byl o něco kratší. „Pouhých“ 19 km, které díky skvělému počasí utekly jako ta voda. Že voda lidi sbližuje, asi do sebe něco mít bude. Všichni kolem byli moc příjemní a nápomocní, možná i proto, že jako jediná loď jsme měli pouze ženskou posádku. A tak jsme se postupně seznámili s vodáky z Kladna, Orlové a jiných zákoutí naší rodné vlasti. Jedinou nepříjemností na naší plavbě po krásách Berounky byly chvilkové deště, které nakonec stejně přešly a vysvitlo sluníčko.
Také jsme navštívili zříceniny hradu Krašov, který se tyčil přímo u břehu a nešlo odolat tam nevylézt. Na hradě Křivoklát, který je mimochodem až pohádkově krásný, jsme se dozvěděli, že se zde v okolí natáčely takové pohádky, jako Jak se budí princezny nebo Ať žijí rytíři.
Po dalších 13 km a poslední den15 km jsme se konečně ocitli u Berouna, v naší cílové stanici. Všichni unaveni, ale příjemně, jsme si zašli dát naše poslední dovolenkové pivo a samozřejmě udělat společnou fotku. S nechutí, ale bohužel s nutností, jsme nasedli do vlaku a opět se vydali na sedmihodinovou cestu domů, zpátky do Beskyd.
Michaela Pyszková