na úpatí hor, kde nehasne slunce,
v náruči všeobjímající záře,
vždy nepoznané a čisté hledám
a nalézt jiné nemohu,
neboť nikdy nebylo to, co bude,
a co bylo, již nepoznám

pro pouhý okamžik, barevné spektrum tepla,
já schopná jsem všeho, čekám,
a nového poznání se mi dostává
a nové a krásné, zem rozkvetla
a květy dnes kvetou, a zítra možná ne,
vždyť i nepominutelné jednou pomine

na jaře, na podzim, v létě i v zimě,
vše stále znova, a jiné, a stejné,
zestárly stromy a slunce je jiné
a přece je stejné, a Zem se točí
a přece slzy stejné kanou z očí
a rty se křiví stejným úsměvem

přibývají vrásky, letos více než vloni,
zas jiné mraky na nebi se honí
a pršet bude kyselejší déšť
a bude hůř, i líp, když chceš
a třeba něco ještě nového se stane,
není přece to dávno předem dané