Z koutu, ze stínu tváří v tvář hledí na mě noční maska
V hloubi jejích očí-ty mě chladně pozorují, dřímá tma
Stříbrný kalich odráží světlo ohně jež má strach
Na podlaze vadne růže, vedle ruka němá dává na poplach
Že nebe obléká si karmín a teď vládne stín
Maska probouzí se, hledí na mě prázdnotou
Souboj vůlí, břitké duše s tmavou nahotou
Na podlaze růže zvadla, ruka bledá na kameni chladne
Chladný kámen šeptá, objímá je, ruka chtěla růži zved-nout a dát ji na stůl
Kde jí otrok v černý žal zapomenul
Cítím dech tak ledový, v dáli skal smích
To noční maska upnula svůj pohled na mých očích, blíž…
Odevzdám se pokušení a budu následovat hlas
Místo vína je teď rudý led, jak sálá z dýky mráz
Můj pohled plane ocelovou záští
V propasti spí má duše a plete korunu z trní
Mysl má je bouří kouře, který stoupá od srdce
Dýkou s bílým ostřím v mé hrudi, děkuji Noční masce
Lendrick