Občas se člověk zblázní a udělá věc, kterou od něho nikdo nečeká. Já se zbláznil téměř před třemi lety.

Zbláznil sem se, a rozběhl sem se vstříc hnědým očím. Byli pohádkové a neslibovali falešný ráj, byli představou utopie. Teď jsou však realitou a pohádka v nich přetrvává pokaždé, zahledím-li se do nich. Nebojím se otevřeně říci, že jsem se už kdysi zamiloval a stále to přetrvává. Přesto v každém vztahu nastane období mrtvého bodu a já mám strach, že se jednoho dne tomu ani my nevyhneme, ale nebojím se následků neboť my je překleneme.

Jednotlivě jsme pouhými lidmi bez sebemenších cílů, spolu však lidé co dobijí jednoho dne svět a možná ukáží lidem tu pravou cestu.

Občas se mě ptáš, píšeš dopisy a já Ti odpovídám. Nikdy nelžu ve své odpovědi a snaží vyhýbat všem problémům, jsem nekonfliktní. Ptám se Tě, píšu dopisy, články a básně. Nevidíš v nich sebe, ale to neznamená, že nejsi při nich inspirací. Psát články a básně o někom stále dokola posléze přestane bavit. Každý spisovatel má míru, kterou když překročí, potřebuje čas k nabrání nových sil.

Stanu-li se jednoho dne schopný se o všechny postarat, věř, že se postarám i o svou rodinu. Vím, že neslibuji Ti žádnou budoucnost, neboť tu svou opravdu nevidím, ale pokud budu mít jistotu nebudu ani na vteřinu váhat. Kdokoliv postavil by se mi do cesty, ač nerad, smetu ho jak uragán aby věděl, že se mnou není radno si zahrávat. Jsem nekonfliktní.

Miláčku, i když nevidíš cestu a nevidíš lampu, kterou držím v ruce, věř, že tu stále stojím a čekám na Tvou ruku.

Před třemi lety sem se rozběhl jako blázen do náruče a v současné době v ní spočívám neustále. Jednoho dne nebudeme Ty a Já, ale budeme to My. Lidi co si šli za svými sny a nenechali se zlomit pochybnostmi.

Děkuji,

PerfectiOn!