Bolest. Způsobená čím? Nepoznáním? Předsudky? Starostmi, jejichž velikost dráždí a štípe? Asi… Proč? Mnozí se ptají. Mnozí ve mně nevidí do podstaty …cosi je bolí a oni se tomu neumí podívat do očí. Jak slabé, ale jak tu slabost překonat? Kudy vede cesta poznání? Jen TY víš. Ty jsi ji skryl do tropických kreatur neznámých prarostlin, Ty jsi ji nazval jménem, jehož znění nejsme schopni ušima vnímat, Ty jsi ji umístil kamsi do neznámých zákoutí křehkých i prudkých řek, mezi nepravidelné ostrůvky charakteristických svou předvídatelnou polohou, Ty jsi ji ztratil . . Sám v sobě snad? Ve světě, jež světem není, jež symbolem, nadějí, avšak vesmírem oplývá. Ve světě, kam nikdo nechodí, kterým se jen ony prochází. Tam, kde duše mají dýchánek, aby si zvykly a ochutnaly Tvůj čaj. Málokterým chutná. Vždyť sám považ, kolik jich zůstalo. Nerozumí tajemstvím té chutě. Její zapeklitost, teplota, nálady je odrazují. Těmi je straší. Nechtěně. Je jen obyčejně božsky přirozená a mnozí říkají, važme si tohoto. Mnozí? Kde? V nás. Tam, kde řádí, filosofují, objevují a analyzují. V tu dobu, když nenachází podněty k novým idejím. Když utíkají dopředu a plavou dozadu, když skáčou z myšlenky na chaotické klubko, motající se mezi ranami našich hříchů. Když se TAK chovají. Nemluví, nevyjadřují se. Jen se TAK nestarají. Žijí. Ach…jak přebolestivě znějící slovo . Kde se vzalo a proč a jak a kdy a od koho a s kým, ale hlavně, co znamená?? Asi létat, vznášet se, plavat v nekončících hlubinách, uhánět rozprášeným světem kdysi před Velkým třeskem, asi lézt na nejvyšší stromy v tropických pralesech a 616krát ničit zavedené a DOCELA uznávané, to, s čím přeci nejsou problémy, a vyhovuje nám. Že by skákat z jednoho břehu řeky na opačný kraj a co nejrychleji zpátky, aby nás NIKDY nechytili, abychom nikdy neuvízli? …v tom kolotoči spánku, lenosti, sledování okolních nedějinných a nedějících se záležitostí, v jakémsi kurikulu, jehož netaktnost a sobeckost nemá mezí?
Dobrá.
Jsme spokojeni.
Nasyceni.
Máme pocit, že něco cítíme.
Je to šílené.
Nejspíš.
Co myslíte? ……. Hm…….
Není to určitě normální.
Ne.
Každopádně to není obyčejné.
Podivné. Zvláštní.
Nebezpečné?!
Nebezpečné??

Oooo…asi bys měl jít s námi, pokud nechceš… také zešílet.

Pokud NECHCEŠ DOOPRAVDY ŽÍT.

Tak pojď, zabalíme Tě do deky a bude dobře.

Ta deka je samozřejmě společná, jak jinak, zahalujeme se do ní při spánku, nejen tělesném.
Je šedá a SNAD průměrně chlupatá. Žijeme pod ní.

Je to docela dobré.
Nikdo si nestěžuje. Také nebudeš.
Budeme tu s Tebou, pokud by ses nááááhodou trochu odkryl, v MŽIKU Tě zahalíme, aby Ti nebyla zima…
…je nepříjemná… brrr