Slunce zářilo na obloze jako velká ohnivá pochodeň. Nebe bylo čistě modré a listí na stromech živě zelené. Na mýtině se rozprostíraly květy jako dýchající koberec. Jejich omamná vůně zaútočila na jeho smysly, a on si připadal jako v ráji. Ještě nikdy nic podobného nespatřil. Ze skály, která tvořila hranici mýtiny, tryskal pramen křišťálové vody a u něho nerušeně pily místní zvířata. Ptáčci si tam přišli opláchnout svá křídla, srnky a jiní se poklidně chodívali ochladit a uhasit vyprahlá hrdla.
Uprostřed toho všeho stál mohutný strom, jehož větve sahaly až do nebe. Vypadal majestátně a určitě představoval jakýsi střed nebo symbol celého lesa.
Sám nesměle váhal, než udělal první krok, a cítil jak se pod jeho neohrabanýma nohama drtí kvítí. Jeho oči, ale zaujal pohyb. Na vysoký kořen, který vyčníval ze země, se usadil překrásný orel. Jeho pronikavý pohled mu pohlédl až do duše.
„Jsi na posvátném místě človíčku.“ sdělil mu orel melodickým hlasem. Vytřeštil oči a nezmohl se na žádnou odpověď. „Sundej si ty okovy, které vězní tvé nohy. Tady by jen škodily.“
Rozhodně nehodlal odporovat, a proto se sklonil, ke svým nohám a zul si vysoké jezdecké boty.
„I zbraň, která se ti houpe u pasu, je zde zbytečná.“ Muž chvíli váhal. „Nemusíš se bát. Zde vládne mír.“ ujistil ho orel. Jen co meč položil do trávy, vyzval ho, aby přistoupil blíže.
„Kde to jsem?“
„Jsi na místě, kde odpočívají králové. Už dlouho jsem tě zde čekal. Následuj mě.“
Rozpřáhl křídla a vzlétl k obloze. Zavedl ho do jeskyně, která tkvěla ve skále. Samotná jeskyně se dělila na další menší, kterých zde bylo požehnaně. Na stěnách visela řada pochodní. Pozorně se rozhlížel kolem sebe, aby mu nic neuniklo.
Orel proletěl do nižších pater, a proto se vydal po točitých kamenných schodech dolů za ním. A najednou pochopil.
Odpočinek králů. Kruhová místnost, nepředstavitelných rozměrů. Ve stěnách byly zasazeny mohutné podobizny rytířů a králů. Sestoupil až dolů, ale nemohl popadnout dech při tom, co měl před očima.
„Odpočinek králů.“ vydechl.
„Správně. Zde leží ti nejmocnější, nejčestnější a největší králové, jaké kdy naše zem spatřila.“ Prohlásil jeho průvodce a usadil se na jednu z židlí obrovského kulatého stolu.
„A tvým úkolem bude sepsat příběh, který ti budu vyprávět. Příběh, který se v tvé rodině bude vyprávět po generace a tak nikdy, nebude zapomenuta sláva, která provázela všechny tyto hrdiny.“