Nechme hořet své slzy
a vším, co nás mrzí
pojďme plameny zaplápolat,
zkusme svět nepoznat.

Pokrytectví, úsměvná faleš,
řídnoucí života pleš
pohlcená propastnou nadějí,
ať už se naději!

Oblékám déšť a úsměv
-ten mi uplaval
a hněv se mi také smál,
a lítost, lítost a hněv.

Srdce se třesou a padají
-jako hvězdy se k zemi snášejí
a hněv i soucit už mlčí,
skleněné pohledy jejich mučí.

Dál žhne slzy plamen
a pálí a hoří,
se světem je ámen,
nepoznán v hoři.

Tak zapalme slzy,
přiložme na oheň,
to, co nás mrzí,
ty, světe, zapomeň.

Plápolá krůpěj slzí,
hoří, v komíně mrazí,
však naše cesta září
a my zla jsme vrazi,
šťastné, šťastné pokolení.