Toulá se v myšlenkách,
nabubřelý jako páv,
že nejchytřejší je myslil,
o kariéře, slávě snil,
leč někdy pýchu
předchází pád,
mohl za to on snad,
ano mohl,
zněl verdikt sálem,
teď musí se spokojit s málem,
osud nebo zklamání,
myšlenky mu rozhání,
myšlenky,
otázky co dal,
sám sobě lhal,
si namlouval,
ve skrytu duše
teď zpytuje svědomí,
kdo by mu pomohl,
nikoho není,
na všechno teď zůstal tu sám,
tajemný osud jest mu dán,
oč má se opřít
stařec bez hole,
jak dostat se nahoru,
když je dole,
komu se svěřit má,
na blízku žádná vrba,
tíží ho myšlenka
že zničil osud,
cítí jen pobouření a stud,
však život neřídí se osudem,
neovlivní jej každým dnem,
život je v mysli
každého z nás,
jaký si to uděláš,
takový to máš,
co člověk myšlenkou
chce dokázat,
má za tím jít, si stát,
pak dosáhne štěstí i sám,
a že „osud“ je pak nám dán!??
Milínek