Kdyby byl svět jiný, vpletli by mi listy Stromů do vlasů...
Kdyby byl svět jiný, vyryli by mi na čelo tetování.. Mělo by tvar půlměsíce... Kdyby byl svět jiný, běžela bych Lesy bez konce a po mém boku Vlci... Slunce by kreslilo v jejich jantarových očích...
Kdyby byl svět jiný, sedlala bych divokého koně a vplétala mu do hřívy svůj šepot... Občas cítívám pod prsty jeho hustou srst...
Kdyby byl svět jiný... Podala bych Ti ruku pod obrovským staletým Stromem. Podala bych Ti ruku nad kamenem... Jen Tobě.
Ale cesta poutníků je, jaká je..
A tak se toulám Lesy v časech, kdy lidé už neslyší. Kdy bolest krajiny mi rve duši a dotek slunce je teskná vzpomínka na jiné časy, jiné doby a jiné životy...
A přece mí Vlci jsou stále se mnou.. Stráží mou cestu. Kráčejí po mém boku. Volají do nocí a já zpívám s nimi. Když zavřu oči, vidím je.
A tak se toulám krajinou v časech, kdy země ztrácí díky lidem svou divokost..
Toulám se, bolavou duši a srdce poutníka, a navzdory všem lidským pravidlům stále nosím jméno Stromů. Jméno Hor a svobodného větru.. Nosím jméno těch nejskrytějších lesních řek a horských jezer... Jméno hlubokých Lesů, kde voní míza, sluncem prohřáté jehličí, hlína a zelená tráva.. První listy v korunách, které prosvětluje silné jarní slunce.. První květy.. Volání ptáků a píseň divokých včel..
Nosím jméno Krajiny. Jméno Země. Taková jaká byla dřív, jaká stále ještě navzdory lidem na některých místech zůstává.. Taková jaká, jednou znovu bude.
Mé Zemi a mému Poutníčkovi
Iníon an Tír