Začal nový rok a s ním přichází taky obvyklé klišé – novoroční předsevzetí. Týden před Silvestrem jsem si řekla, že si žádné předsevzetí dávat nebudu. Ne že bych snad neměla co zlepšovat, ale nikdy se mi nepodařilo aspoň něco málo z toho splnit. Byla jsem šťastná, že mi odpadne další starost a mohla jsem se smát všem, kteří kolem sebe rozhazovali sliby.
Silvestra jsem se rozhodla strávit s přáteli v místním podniku. (Nebylo by mi líp, kdybych zůstala doma a koukala na telku?) Už když jsem JI viděla, věděla jsem, že celý večer určitě nebude podle mých představ. Viděla jsem JI, jak se usmívala, jaké měla pohyby. Ty její krásné oči, upravené vlasy, bezchybná pleť. Najednou jsem byla úplně malinká. V minutě se ztratily dvě hodiny šlechtění zevnějšku, najednou jsem zapomněla na ten pocit, když jsem stála doma před zrcadlem a myslela jsem si, že bych večer mohla patřit mezi největší krásky. Nebyla to lítost, byla to spíše zlost. Byla jsem tak strašně naštvaná. V té chvíli bych nejradši odešla a dělala, že jsem tam ani nikdy nebyla. Ale nešlo to, nikdy bych neutekla. Nejhorší je ta ženská zlost, když víte, že s dotyčnou prohrajete. Když vidíte, jak se na ní všichni dívají, obdivují ji a chtějí s ní mluvit. Ale jedno se musí nechat – vyburcovávala mě k obrovským výkonům, nejen co se alkoholu týče. Každý můj pohyb při tanci byl stokrát intenzivnější, každý úsměv zářivější, každý pohled hlubší. Asi by se dalo říct, že jsem bojovala. A to tak, jak nejlépe jsem dovedla. Ženy mají ten zvláštní dar, že dokáží bojovat, i když je boj zbytečný. Mně by stačilo, kdybych tento dar měla vyvinutý jako každá jiná žena. Ale já bych dokázala bojovat, i kdybych měla vypustit duši (i za cenu toho, že až dorazím domů, zhroutím se a budu mít depresi nejméně týden). Celý večer proběhl ve znamení boje. Úsměvné je, že to byl boj jen z mé strany.
A tohle všechno mě dovedlo k otázce, proč ženy mezi sebou takhle zápolí. Neměly by spíše držet při sobě? A nejdůležitější otázkou je, pro koho se ženy vlastně upravují? Kamarádka se nedávno chystala na sraz ze střední školy. Byla jsem u ní a prohlížela si ji, jak se líčí, pečlivě si vybírá oblečení, lakuje si nehty, vytváří účes jako z módního časopisu. Přitom má už pár let přítele, který se o ní stará, jako by byla malé dítě. Po chvilce přemýšlení jsem se jí zeptala, proč se tak moc upravuje, když už přece nikoho nehledá. „Chlapi mi jsou ukradení. Spíš mi jde o bývalé spolužačky, před nimi musím být krásná. Nejkrásnější.“ Její odpověď mě vlastně ani nepřekvapila. Kolikrát jsem se už já upravovala proto, aby ženy bledly závistí? A víte, co je legrační? Muži si myslí, že to všechno dělají ženy kvůli nim. Přitom je to skrytá válka mezi ženami.
Před půlnocí jsem si dala předsevzetí – letos se nebudu upravovat pro jinou ženu.