Zaklapnu knížku,jdu ''spát''.V uvozovkách.Ležím na zádech,přemýšlím,sním.Říkám si,kdy se moje tužby asi naplní?A bude tomu tak někdy vůbec?Bude budoucnost taková jakou si představuju ve svých snech?Říká se,věř a víra tvá tě uzdraví,nebo,musíš věřit a splní se ti i tvá nejtajnější přání.Musíte ale věřit,ne si to jen myslet.Lehce se řekne,hůř v praxi provádí.Teorie není všechno.Mluví za nás činy.Pokud chcete auto,jen si představte jak v něm jedete.Chcete člověka kterého delší dobu milujete? Představte si jak vedle něj usínáte a tak stejně se vedle něj ráno probouzíte.Bud'te zkrátka alespoň na chvíli iluzionista.Vaše ''iluze'' totiž mají velkou moc.Stejný vliv máte na vesmír,jak se cítíte.Vše po čem toužíte si představte.Vyhněte se všem místům,které vám způsobují splín.Lehněte si nebo se posad'te.Je to úplně fuk.Bu'dte tam,kde je vám dobře,tam,kde vám nikdo nebrání v tom,snít si svůj sen a tam ho i zárověň převádět do skutečnosti.Neberte vážně to,co vám ostatní říkají o vašem snu,jak vás mnozí podceňují a říkají,že tohle se nemůže nikdy naplnit.Jste tady vy a váš sen.Uvědomte si,že žijete jenom jednou.A co se týče přání?Můžete si ho i nechat pro sebe.Takhle bude uzamčené ve vaši duši a nikdo mu neublíží.Ze začátku můžete zkusit i něco ''menšího''.Může to být napoprvé težší než si myslíte a chvíli se vám to bude zdát i hloupé,ale musíte si věřit.V tomhle směru bud'te asertivní,cílevědomý...Musím se ale k něčemu přiznat.Strašně jsem si přála jít na jednu školu,byla bych na internátě.Na tu školu se hlásí spousta studentů jak ze Slezska tak z Moravy.Těch škol je u nás v republice skutečně jenom pár.A protože jsem na té škole chtěla studovat učila jsem se celé hodiny.Věci které mi nešly,ale i věci,které mi nedělaly problém.Zkoušela dělat testy..vyzkoušela jsem snad všechno.Chvíli jsem si myslela,že se tam doopravdy dostanu,ale vždycky jsem měla dispozici k podceňování samy sebe.Doléhal na mě ten zatracený splín a já si říkala,že nemám cenu se tam dostat.Na prstech jsem si dokázala vyjmenovat hned několik důvodů.Asi je to osud,asi mám zůstat tady.Tady kde jsem se narodila a kde žiju ještě doted'.Ale stejně,zatracená byrokracie.Aby rozšířili laboratoře na to peníze nejsou,ale aby se zvýšily platy politiků to je najednou peněz dost.Promiňte,ale můj momentální nároz je,že bych je všechny od tamtud vymetla a nasadila na jejich místa lidi,kteří skutečně pracují.Lidi s průměrným platem.Na prstech bych hned dokázala vyjmenovat lidi,kteří by vůbec nemuseli mít výčitky svědomí,že sedí ve sněmovně.My ty politiky máme i u nás doma.Neustále se na to díváme.Ty lidi máme i u nás v obýváku.Stačí mi to,že slyším pár slov od rodičů a vzápětí se mi v mysli tvoří ''názor''.Vím,je mi sotva patnáct,ale na věku nezáleží.Jenže co vám budu vyprávět.Od iluzí jsme se dostali až k politice.Pravda,ta musí být všude.Mám pro vás ještě menší vzkaz naposled.Za prvé,pozor na to co si přejete,využívejte to jen k dobru.A za druhé? Mír,láska,empatie..Řid'te se tím,prosím.
Lorelei