Paralýza

v zákoutích tmy, té bílé,
nad kterou temnější není,
v temně bělostných oblacích
rozplývá se pokora a pýcha,
snad

jak člověku je smutno,
když oslnivá zář se líbezně line
po šedobílých pláních
a k srdci nedolehne, plyne
dál

a ksrdci ověnčenému hmotnou zbytečností,
jež bije dál jako by zapomnělo
ve starém znění dovětky titulky číst,
bije, a život stojí jako by zkamenělo
nadobro