v zákoutích tmy, té bílé,
nad kterou temnější není,
v temně bělostných oblacích
rozplývá se pokora a pýcha,
snad
jak člověku je smutno,
když oslnivá zář se líbezně line
po šedobílých pláních
a k srdci nedolehne, plyne
dál
a ksrdci ověnčenému hmotnou zbytečností,
jež bije dál jako by zapomnělo
ve starém znění dovětky titulky číst,
bije, a život stojí jako by zkamenělo
nadobro
Poslední komentáře
před 12 let 4 týdny
před 12 let 5 týdnů
před 12 let 6 týdnů
před 12 let 16 týdnů
před 12 let 27 týdnů
před 12 let 27 týdnů
před 12 let 37 týdnů
před 12 let 46 týdnů
před 13 let 6 týdnů
před 13 let 14 týdnů