Palác Akropolis, Praha, 5. dubna 2007

Pelican jsou kapela, která bývá popisována jako „čtyři obyčejní chlápci, co hrajou neobyčejnou muziku.“ Nejsou to však žádní fotříci odvedle. Jejich hudba cloumá vším neukotveným, co se uvnitř člověka schovává a riffy se zakusují do srdce...
Pelican si během svojí kariéry vysloužili přirovnání k Isis, Mogwai nebo Neurosis, ale škatulkování nikdy moc nefunguje. Na post-rock je jejich hudba možná příliš syrová, na metal zase až moc přemýšlivá... „My jsme ale rádi, že můžeme hrát jeden večer s High On Fire a druhej večer s Tortoise,“ pochvaluje si stylovou nezařaditelnost bubeník Larry Herweg. Pelican totiž přišli s naprosto originální zvukovou vizí. Zatím poslední album „The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw“ (stejně jako debut „Australasia“ vyšlo na Hydrahead) exploduje v sonických gejzírech, aby se vzápětí stáhlo do introvertních, zadumaných pasáží, v nichž se ale skrývá neuvěřitelné napětí. Jen tak mimochodem si uvědomíte, že ve zvukovém spektru Pelican vlastně úplně „chybí“ zpěv.
„Skladby ale žijou vlastním životem, mají svý vlastní příběhy. Sami pak zkoumáme, jaký pocit z jednotlivejch písní vlastně máme.“ vysvětluje kytarista Trevor de Brauw absenci vokálu. Celkem logicky se tak Pelican kamarádí s Japoncema Mono (absolvovali společný turné a vydali split EP), který o svejch skladbách mluví dost podobně. Tam, kde se ale Mono nechávají unášet do snovýho oparu zamlženejch melodií, tam Pelican aktivně a rezolutně tvarujou svůj zvuk. Mají slabost pro rock, ale nenechávají se pohltit siláckou pózou.
Pelican jsou z Chicaga, kromě dvou desek (každou chvíli by mělo na Hydrahead vyjít třetí album s názvem „City Of Echoes“) mají na kontě ještě dvě EP. Debutový LP „Australasia“ vyšlo v roce 2003 a Pelican na něm nezapřou inspirace Isis z období „Oceanic“. Masivní a skutečně drtivý riffy, zadumaná atmosféra. Skutečnou senzaci mezi kritiky a fanoušky ale způsobila už zmiňovaná jedinečná deska „The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw“ s opakujícím se motivem střídání ročních období. „Muzika je pro nás únik. Politická situace v USA, monotónní zaměstnání, dlouhý a chladný zimy v Chicagu... Svět je dost hnusný, cynický místo. A hudba je cesta z toho ven.“
Nečekejte ale žádnej patos. Pelican nenabízejí odpovědi. Razí si cestu, která patří jen jim. Jestli máte chuť a odvahu, můžete s nima kousek jít. Předkapelou na pražským koncertě Pelican (mimochodem spolu s německým Bielefeldem jedinej koncert ve střední Evropě!) budou Gnu, který se chystají nahrávat svojí třetí desku a který v Akropoli hráli naposled před Rollins Bandem.

Pelican:
Pelican na MySpace:
HydraHead:
Gnu:
Silver Rocket: