Už je to rok, co jsem absolvovala tuto velmi neoblíbenou část maturitní zkoušky. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byli jsme rozděleni do tříd, každý seděl sám v lavici. Pak přišla ředitelka, popřála štěstí a oznámila jaké čtyři témata vylosovala. A pak začlo čtyř hodinové peklo. Dostala jsem od své starostlivé maminky čokoládu na nervy a ledovou kávu. Měli jsme půl hodiny na to, abychom si vybrali téma. Neuvažovala jsem moc dlouho. Bylo tam naštěstí téma, které jsem si přála. Na název si přesně nevzpomenu, ale bylo to ve smyslu popsat nějaké knihy, které mě zaujaly. Pak se začly naše čtyři hodina muka odbíjet. Seděla jsem a v klidu pila kávu, jedla čokoládu, chvíli jsem čuměla z okna. Byla jsem tak ráda, že mám to svoje téma, až jsem měla problém vůbec začít. Pak jsem znervózněla, když jedna holka se po 2 hodinách zvedla a odevzdala svoji práci. Byla jsem v šoku. Já na svém zkušebním papíře ani čárku a tak jsem začala psát co mě napadlo. Pak jsem se snažila dát to všecko dohromady, udělat úvod a jelikož už čas nezbýval více než ¾ textu jsem psala rovnou na ostro na ten „svatý“ dvojlist. Svou velmi nezdařenou práci jsem odevzdala asi 5 minut před koncem. Nepopsala jsem ani ten celý dvojlist. Byla jsem ze sebe zklamaná. Měla jsem radost, že tam je to moje vysněné téma a nakonec jsem vůbec nevěděla o čem mám psát, jak mám začít, jakou knihu popsat. Nevěděla jsem vůbec nic. ničím jsem si nebyla jistá. Měla jsem docela strach, že se tomu kdo tu práci bude opravovat nebude líbit, ale naštěstí to opravovala moje učitelka. Dostala jsem chvalitebně. Nemohla jsem tomu uvěřit. Řekla, že se ji líbil výběr knih, ale byly tam chyby, ale naštěstí ne tak velké…Letošní maturanti nejpíš mají už písemnou za sebou a praktickou a ústní před sebou, tak Vám přeji moc a moc úspěchu a hlavně štěstíčka a pevné nervy.