praží slunce na přes vysokou hřbitovní zeď a na starobylé hroby a starobylé stromy, lidé smutně zalévají květiny na hrobech,
na hrobech s vyrytým stejným příjmením,
kořeny stromů sahají pod náhrobky a pohlcují zažloutlé příborové nože a rozkřehlé mísy zaklopené žulovou deskou se zrezlými masivními madly
tož podivná galerie soch,piet,mramorových kubusů,
na nichž radostně kvetou květiny veselých barev
aby umírnily smutek pod nimi.
Pozlátkovaná písmena hoří sluncem
Až do té doby
Než vyhaslé světlo osvětlovače zneprůhlední vzduch
A lidé odcházejí do svých domovů z divadla
Ve kterém sami hrají,
Na pódiu zhasla světla
Hra pokračuje za tmavou těžkou oponou na které visí měsíc
Opona kterou páře prolétávající letadlo
Nad hřbitovem
Osada milenců a zármutku
Slz nad smutnými hroby
Hřbitov:
Už není zas tak fresch
Ten koktejl míchaný z hlíny a rozpadlých rakví
Chlazený kostkami mramoru.
Podivná atrakce bez autodromu a blikajících nabarvených žárovek
Jen ticho,chlad kostela
Šum větru
Mezi kříži.