1. Kus půlnočního snění, kde přání se mi splní, já na rtech prosbu mám, ať zase nespím sám, ať Ledovou Královnu zas vedle sebe mám. Jsem ochotný jít, tam kde ledy vládnou, jsem ochoten projít tou Ledovou branou jsem ochoten bít se za Ledové pláně, jsem ochoten padnout pro Ledové srdce, jsem ochoten vzdát se bez úsvitu naděje, s hlavou v oprátce bez záblesku šance, bez třpytu Ledu bez Tvého úsměvu zapadá slunce, krvavá slza po Tváři stéká poslední polibek, je konec světa.

2. Unavený princ u brány Ledového království sedí, s nevysloveným přáním Ledové královně do oken hledí. Vzpomínky ho ženou dál a dál aby opět na nohou stál a měl to, co mu osud vzal. Jeho život visí na provázku, přesto ho princ dává v sázku. Princ už skoro leží, neví jak dál proč ho osud tak krutě potrestal?

3. Sněhové vločky halí jeho Tvář, přesto nepřestává myslet, na to co mu osud vzal. Pořád hledí do oken nejvyšších věží myšlenky běží dál, Princ už to dávno prohrál i přesto snaží se pokračovat dál, snaží se dostat k Ledové Královně zas, a znovu zašeptat kouzelná to slůvka pro Ledové srdce ztratil to své. Pohádka bez konce avšak pokračuje dál, žene ho představa, že zdál se mu jen sen, že není realitou, co přihodilo se, že jeho Ledovou Královnou je stále ta, které srdce dal.

4. Dal ho té nejlepší, jenž pro něj byla hned první den, ho okouzlila a tuze se mu zalíbila. Tak proč teď Královna neví, že pro něj už jiná není a nechce, aby vše upadlo v zapomnění, že je jediná o které sní a nechce, aby vzpomínka na ní bylo to poslední. Princ Leží ponořen v půlnočních snech a stýská se mu po jejích chladných rtech. Ptá se, proč nejde vrátit čas, proč nemůže obejmout jí zas. Proč nemůže jí obětím hřát, aby její ledové srdce začalo tát.

5. U brány sedí Princ zahalen ledem, potichu truchlí otráven jedem k zemi se sklání, maluje srdce, maluje srdce to nejkrásnější ze všech, to které patří Ledové Královně. Krvavá slza stéká mu po tváři, nevnímá bolest, nevnímá mráz všechno co měl vzal mu dávno čas. Ledová Královna nevnímá bolest netuší to co Princ musí snést, nevnímá to že pro ní Princ truchlí, nevnímá to, že pro ní je ochoten i zemřít.

6. Srdce ve sněhu vyryté, tak nádherně bíle nutí prince vzpomínat na ty nádherné chvíle. Myšlenka náhle u srdce hřeje, v tom princ vstává ze země i se zbytkem naděje. Stojí v zemi ledu kde zima je tuhá, ke své lásce brání mu jen Ledová brána a hradba dlouhá. Princ neztrácí naději a perně věří, že nastane chvíle, kdy střetne se z Královninou ledovou věží.

7. Naděje září jak polární hvězda, odvaha v srdci, jak ledová dýka bodá ho do hrudi. Princ stále vnímá všechny Ty pocity, všechna ta slova, jenž byla vyřčena, všechnu tu bolest, jenž srdce mu probodla. Dívá se na hradbu z čistého ledu, mrazivá krása vzala mu dech. Ledová Královna dívá se z věže stále tak krásná, stále tak ledová a přesto nádherně hřejivá. Princ ležící u hradby mumlá pár slůvek, prosící popravy, prosící smrti ať vezme odvahu, ať vezme naději do teplých krajů. Ledová peřina Prince halí, bez dechu ulehá, srdce mu utichá s posledním přáním, oči zavírá.

8. Nemohoucí princ obklopen smrtí, avšak stále je myšlenka co žít ho nutí. Ledová Královna chladná jak mramor u okna stojí, nedá své city najevo, avšak o prince se bojí. Princ leží pod sněhovou přikrývkou, radši chce zemřít, když nemůže být se svou dívkou. V tom v náhle slyší Královnin hlas, co pravý mu jak je úžasný a ať neopouští nás. Královnin překrásný hlas co se k princi sněhovými vločkami snesl, prince oslnil a sílu k životu do něj vnesl. Princ s bolestí v srdci na Královnu hledí Královna nic neříká a se sklopenou hlavou u okna sedí.

9. Dívá se dolů, na zemi chladnou kde leží Princ se slzou krvavou, sklání se k němu, v srdci má něhu, na Prince dívá se z Ledové věže, po Tváři krvavá slza jí teče. Neznámá touha v těle jí buší, hřejivý pocit do žil jí vlévá co je ten pocit co v srdci má není to zloba, není to nenávist co je ten pocit co v těle ukrývá?

10. S pocitem jež hřeje i mrazí, dívá se na prince co k bráně se plazí. Každý člověk už by se dávno vzdal, avšak princ se nevzdává a jde stále dál. Královna sleduje, nevypustí hlásku, vidí, že je princ schopen i zemřít pro svou Ledovou krásku. Ledová královna na prince kouká, začíná cítit, jak srdce jí buší. Slzy jí stékají jak horské říčky, avšak nejde za princem, jen stále sedí se skloněnou hlavou a zavřenými víčky.

11. Království z Ledu kouzlem se mění, Královnin smutek v bouři se obrací, v ledové ostří vločky se změnily, bolestně pod kůži Princi se vryli, ledovou bolestí tělo mu zaplavily. Bolestí probodán, nevnímá muka pro srdce Ledové, snaží se dál sebrat své síly, znovu se zahledět do jejích očí, znovu jí políbit na Ledové rty, znovu jí obejmout rozehřát srdce.

12. Necítí bolest, necítí mráz jen pro ten pocit, že bude s ní zas. Z posledního nádechu sílu vzal a do jejích kouzelných očí se podíval. V tom stalo se, co si každý přál, rány se zahojily, aby princ vstal a mohl pokračovat dál. Královna už má hlavu zpříma během princovo snahy probouzí se pocit, co v ledovém srdci dřímá a společně s ním tu podivnou bolest vnímá.

13. Srdce jí zaplálo ohnivou touhou, Ledovou Královnou je už jen na oko. Úsměv jí rozehřál nádherné Tváře, vlasy jí rozevlál příjemný vánek. Princova touha vedla ho ke konci, krvavá rána zůstala na srdci. Ledová Královna seběhla k němu, ruku mu podává, s kouzelným úsměvem sklání se k němu, pomáhá zdvihnout tu jeho tíhu. Princ leží dál, do boje s Láskou bezhlavě se dal, Ledovou Královnu k životu probral, sám sebe hluboko do hrobu dal. Výměnou za své to její si vzal, naposledy "Miluji Tě" do Ticha zašeptal.

14. Sen, kterým bylo, být s ní minutu pouhou mění se v pohádku bezmezně dlouhou. Ledové království láskou se mění, na jarní krajinu z princova snění. Princátko štěstím, že je s ní zas leží a nevnímá, jak plyne čas. Nevnímá, že života zbývá mu jen minuta pouhá, když je se svou Královnou, je i vteřina dlouhá. Královna celá strachem se chvěje, kouká se na prince a tuší co se děje. Princ leží, na srdci s ránou, však našel lásku svou dávnou. V tom princ zavře oči a kniha se zavírá, našel co chtěl, přesto však umírá. Královna s pocitem smutku k bráně běží, vše je zas jako dřív. Sněží!!

15. Sněží a Slunce znovu zas září, obloha hraje Polární září. Polární růže znovu zas kvetou, Princ však stojí za posmrtnou řekou. Ledové Královně, krvavé slzy stékají po tváři, Princ to však nevidí, dál leží bez hnutí. Královna neví jak Princi do žil život zas vlít, jak zachránit to co vše spolu mohli mít. Princ, na ní dívá se, smutně jak stín neví jak říct ji že už je s ní, že už je šťastný jak nikdy v životě. Pohádka bez Konce zamrzá v ledu, Princ bloudí s přízraky v nešťastném snu, sleduje Královnu na každém kroku, nechce jí opustit, nechce jí ztratit, pořád tu v Ledové krajině bude s ní bloudit.