Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako zralé štěně,
žijou si tam spokojeně.

Když jednou těch sedm zmetků,
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.

Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka
a na hlavě zpod čepice,
vykukuje bradavice.

"Kúp dcéruško jabko rudé,
když zaváháš už nezbude.
Ber to jabko," řekla můra
"a naval mi za něj bůra."

Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte", špitla tíško,
"zbytek máte jako dýško."

Zakousla se vesele,
tmář jí ztmavla kysele,
Ježibaba jed tam nesla,
"To je vražda", tiše klesla.

Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
Ztratily svůj žár a teplo,
"Vožrala se zas, pometlo!"

"Kdepak, špitaj, už je po ní."
Brumla, světák, slzy roní.
"Do Prahy hned zajedu
a vyjednám to na středu. "

"Kremaci ne, nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."

Otrávena prudkým jedem,
obložena místním ledem,
mrtvá krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila rysy.

Přešly roky, sedm zmetků,
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší,
fešák - hrozně mu to sluší.

"Otevřete, hola hola",
marně do okénka volá.
Nikde ani živá duše,
"Jsou snad hluchý",
praví suše.

Klika cvakla, dvéře letí,
jinoch vchází do dveří,
v ledu leží dívka krásná,
vlastním očím nevěří.

"Vzbuď se panno", jinoch šeptá,
políbil jí bílou líc,
vzdychla, špitla
"dál mě líbej a přitul se ke mně blíž."

Polibků je víc a více,
Sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
naloženi v loži s ledem.

Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací,
"Ech, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"

Šmudlu pošlou coby zvěda,
vetřelcovi budiž běda,
zvěd už zpátky kvapem běží,
druhý den popadá stěží.

"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije,
divné na ní zkouší chvaty,
rozerval už na ní šaty!"

"Honem, za mnou", Brumla velí,
z chaloupky princ nahý letí,
Sněhurka však vzteky prská,
"Táhněte, vy chásko mrzká!"

Místo díků, lásky vřelé,
nakopala je do prdele.
Sněhurka se vzteká - jančí,
Trpajzlíci kolem tančí.

Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká,
Sněhurka - ta svobodná matka.