Žil jednou jeden král a ani nevím proč, měl 3 dcery, jednoho syna a dvě dcery. Zítra si zavolal ty své dva syny a pravil jim: „Ježíku a Mařenko, teď mě dobře poslouchejte! Dejte si pozor na perníkovou chaloupku a větrnou elektrárnu.“ Pak si sednul a usnul, což si uvědomil teprve onehda, když byl ještě v plavkách. Vracel se pěšky z nedalekého, sotva 357 a půl kilometru vzdáleného, bazénu – močálu od krále Lomibrady, kterého udal za plyny, které vypouští do ovzduší. Ten pak denně musel ubírat na fazolích a hrášku, kterými se cpal již od svých brzkých snídaní. Na soudu se obhájil tím, že zapomněl, proč tam vůbec je. Nikdo ho ani vážně nebral, protože se spustil liják jako z kýblu. V soudní místnosti právě neměli střechu, protože jim ji odneslo tornádo ze zdánlivě klidného Marsu kdoví kam. Když zjistili, že na ně prší, zavřeli oba do cely bez podlahy s plastovými okny místo mříží. Prý je to kvůli úspoře tepla. Lehli si na zem, protože postele spálili minulí vězni z nudy. Po třech dnech si na ně někdo vzpomněl a donesl jim hrst mouky a vodku, ať se trošku najedí, prý vypadají bídně. Po roce už nikdo nevěděl, ani oni sami, proč tam sedí, tak si lehli. Najednou zjistili, že jejich cela nemá dveře a nikdo je nehlídá. Šli tedy pryč a dostali účet za hotel, ve kterém bydleli. Král Artuš se zeptal svého přivandrovalce jak se jmenuje a ihned zapomněl i na své jméno. Hloupá skleróza, zaklel a přišlápl si druhou ruku.
V lese potkali bandu loupeživých obránců Sněhurky, která byla zrovna mimo jejich dosah. Dělali ze sebe dobráky jen v její přítomnosti. Zrovna jeden z nich vyskočil, když Artušovi zazvonil pager. Celý les ztichl a znuděně koukal přes rozbředlou hromadu sněhu zpřed dvou zim. Až se vydováděli ve sněhu, vykoupali se v řece, která tam kdysi tekla. Teď je vyschlá a plavou tam jenom menší jachty a tankery s marihuanou. Král Artuš nastoupil na přeplněný tanker a porozhlídnul se po trávě. Chtěl si zahrát golf, místo toho však potkal medvěda, který se zdál být pěkně nadrogovaný. Rozhodl se ho nesežrat, protože nedávno snědl Sněhurku a při její velké váze mu taková svačinka stačila. Nedávno nakoupila v Globusu, které mají příští rok začít stavět a měli velké slevy, dva rohlíky za cenu tří apod. Nedala na naléhání své babičky a devíti trpaslíků a stala se obětí chlupatého drogisty. I když vypila hodně lihu, zapomněla koupit zápalky z NDR, takže ten chlupatý nevzplál zlostí, nýbrž plamenem, protože zapalovače měli, z Islandu. Tím ho dostala a vlastně přežila, takže se král
Artuš ani nemohl potkat se shořelým medvědem, nýbrž s ní. Požádal jí o nohu a když zjistil, že pořád stojí na hlavě, otočil se a požádal jí o ruku, o jednu ruku. Skočila na něj, převalila ho na bok a v tom souboji si uvědomila, že mu nechce ublížit. Nechali toho rvaní a šli do hospody U Rudolfa na dvě Plzně. Král Artuš objednal tři džbány vína a Sněhurka si objednala další tři kvůli depresím. Po dopití 7 džbánku zaplatili svými nakradenými neviditelnými eury a nasedli na kozly. Odešli z místa, které jim tolik připomínalo přítomnost, hospoda, víno.
Zamířili domů. Cestou se však museli zastavit internetové kavárny, aby si přečetli své emaily. Sněhurka s hrůzou zjistila, že jí už nefunguje elektronický klíč na její děrové pásce k internetovému bankovnictví. Královi Artušovi zas někdo poslal spam na fórum jeho královské prezentace. Zavřel notebook a zaplatil za předražený internet třemi grejcary. Když už byli na hradě a přípravy na svatbu kvaltovali, poznala prababička padesátiletého krále, že třicetiletá Sněhurka je podle jejich výpočtů a rodokmenu vlastní sestra, dokonce dvojče. Dvacetiletý věkový rozdíl je ovšem zanedbatelný. Ze svatby ale i tak sešlo, protože oba zjistili, že chrápou i bez spaní a ve stoje. Sněhurku si vzal někdo jiný a nebudu ho tady jmenovat, ale skončilo to vlastně dobře. Všichni se tak slili, že začalo pršet. Pršelo celkem chvíli, asi 15 dní, na to však na Sahaře byli zvyklí. Navíc zjistil, že jeho tři synové, Marie, Magdaléna a Edita jsou v pořádku. Dobrou noc.