Tak jsem si toho svýho hukcuka trochu zmordovala a málem zbořila obchod.
Bylo nebylo půl dvanacté dopoledne, končila jsem směnu v krámu a šla si nakoupit. Lidi to jste v životě neviděli takovýho debila jako jsem já.
Ten den jsem kupovala basu piva bez basy a dala jsem si to do papírový krabice od mandarinek, bylo to těžký a byla otázka času, kdy se mi protrhne dno a táhnout to kilometr od rampy do auta jsem odmítla a ještě k tomu, když bylo parkoviště namrzlý. Napadlo mě si autem popojet k rampě. Vždycky tam couvám a zrovna ten den jsem si říkala proč to dělat složitě když to jde jednoduše. Napadlo mě, že si tam najedu popředu a vyjedu též popředu a to tak, že projedu mezi sloupama co podpíraj střechu nad rampou.
Pivo jsem naložila, a vyjela. Jenže jsem byla dosti blízko sloupu a tak že si popojedu tak abych ho nesejmula, lidi, ale já jsem místo do leva točila volantem do prava a na ten sloup sem se krásně bokem přilepila a jet už nešlo tam ani sem.
V tom šel okolo štamgast a kroutil na mne hlavou, tak vylezu a povídám, myslíte že to nedám?A on že ne, leda bych ten sloup zbořila. No to je very good, co s tim mam jakože teda dělat a on - jedině auto vzít a popondat.To jakože cože? To mám zavolat hasiče či co s tím. Pán mi nabídl, že mi milé auto pomůže popondat ať seženu skladníka a paleťák, jenže skladník už tam nebyl a pán k nim zrovna šel domu, tak že ho přivede a já šla za Heluš (vedoucí) pro paleťák , přišla jsem k ní a jak jem byla v šoku tak jí povídam- Heluš, potřebuju paleťák, nic se nestalo, ale auto tam leží a musí se poposunout, aby nespad sloup, ale nic se nestalo.
Heluš vzala bundu a na nic se neptala, cestou na rampu jsme sesbíraly další zaměstnance, vyšly na rampu a tam už stála avie se zbožím a řidič obcházel mojí práci a povída- to je vaše? Šikovná. No ženský na to koukly též a nechápaly a Irča mi povídá Iluš kam si jela, ty máš tak malý auto a ještě se s nim nevejdeš? No kam bych jela prosim tebe no pro pivo no. Ale takhle blbě?
No nic, tak jsme všici popadli auto za prdel a poposunuli od sloupu. Poté Helča začala střídavě koukat na mne a na auto a pronesla- hale radši jí to šoupnem dál, co kdyby to zase nevybrala. V tom k nám šel štamgast ještě s někým a tak na ně volám, že už to nepotřebujem, že už to máme v cajku a že děkuju.
A jestli na nás někdo koukal z panelíků co jsou poblíž krámu, a viděl jak 5 lidi v modrým mondůru tahá auto za prdel asi se směje ještě teď.