„Bylo to už dávno kdysi. Lev, král zvířat, usmyslí si poslat posly do všech stran.
Každý poddaný i pán, ať je velký nebo malý, má se dostavit ke králi.“

Společenský vývoj 14. století značí nástup měšťanstva, které si začalo více než kdy jindy všímat každodenního života a společenských zlořádů, které je prováděly. Kritický tón literatury tohoto období je rovněž ohlasem proslulých nápravných snah, šířících se hlavně od druhé poloviny 14. století. K jejím rozvoji je tlumočili, mezi jinými i Jan Milíč z Kroměříže nebo mladší a radikálnější Matěj z Janova.

Kritiku stavu společnosti provází některé skladby z Hradeckého rukopisu - hlavně Satiry o řemeslnících a konšelích a Desatero kázanie božie. Vznik Hradeckého rukopisu můžeme datovat asi do šedesátých let 14. stol. Autor si všímá celé středověké společnosti; nikdo od šlechty až po sedláka neujde kritice. Za zájmy šlechty se naopak postavil básník Smil Flaška z Pardubic, příslušník vysoké šlechty. Jeho snaha obrany soudobého stavu se odráží v díle Nová rada.

Na konci 14. století jsou v našem písemnictví literární formy v prudkém pohybu, jak píše Hrabák, nový útvar, umělecká próza, nabývá stále větší a větší obliby a vytlačuje verš z oblasti epické lyriky a do skladeb tendenčních.

Smil Flaška z Pardubic

Tento středověký autor se narodil přibližně okolo poloviny 14. století a zemřel v roce 1403. Byl představitelem vysoké české šlechty, jeho strýc, Arnošt z Pardubic, byl prvním pražským arcibiskupem. Smil studoval na pražské univerzitě, kde dosáhl bakalářské hodnosti, a kde se také seznámil s posledními literárními a teologickými trendy tehdejší doby.

Po smrti svého otce, asi v roce 1389, zdědil rozsáhlý majetek, o který nakonec přišel nebo jej rozprodal. Zapletl se do politických sporů a přidal se do vojenského odboje proti tehdejšímu králi Václavu IV. Musel být odvážné povahy, neboť se postavil se do řad opoziční Panské jednoty, která se snažila bojovat proti zásahům krále do starobylých práv šlechty. Od roku 1394 až do své smrti zastával v panské jednotě vysokou funkci nejvyššího zemského písaře. Tyto fakta nasvědčují tomu, že byl v době svého života významnou, a ve společnosti jeho stoupenců uznávanou osobností.

Když byl v roce 1402 král Václav IV. zajat, stále pokračovala jednání o obnovení pořádku v království. Avšak královská města byla osídlena převážně německým obyvatelstvem, které odmítalo přijmout novou vládu šlechty a zůstávalo oddané a věrné panovníkovi. Proto Panská jednota spolu se Smilem Flaškou obležela královské město Kutnou Horu a zde také Smil Flaška z Pardubic 13.srpna roku 1403 utrpěl smrtelné zranění.(THOMAS, Alfred. Čechy královny Anny, 2005.)

Literární tvorba

Smil Flaška z Pardubic je považován za autora Nové rady a o něco dřívější Rady otce synovi. Obě práce napsal ve svých středních letech, Rady otce synovi v letech osmdesátých (stár asi 35 let), Nové rady pak přibližně o deset let později (asi 1394), tedy v době, kdy již pravděpodobně zastával funkci nejvyššího zemského písaře. Rady otce synovi pojednávají o úloze ideálního dvořana, které autor údajně určil svému synovi, ale mnohem pravděpodobnější však je, že dílo bylo sepsáno spíše pro šlechtické publikum. Nová rada byla také zamýšlena jako literární dílo nabízející rady formou takzvaného knížecího zrcadla, což byla jedna z nejuznávanějších a nejoblíbenějších literárních forem pozdně středověkého písemnictví. Přestože Nová rada je první zvířecí alegorií svého druhu v české středověké literatuře, existuje v latině a v dalších evropských jazycích mnoho dalších příkladů tohoto žánru.

Nová rada.

Námět skladby Smila Flašky z Pardubic byl ve středověké literatuře dosti obvyklý. Jedná se zde o soubor veršovaných rad, které dávají zvířata svému panovníkovi. Jejich rady mu mají umožnit získat jiný pohled na potíže, které provázejí jeho vládu a tím mu podávají návod, jak správně žít a vládnout. Forma zvířecí rady byla obvyklá proto, že přímá rada králi by nebyla společensky přijatelná. Této formě se také říká knížecí zrcadlo (speculum principis). Je zřejmé, že lev představuje Václava IV., neboť zvířata radí „králi lvu“, což je alegorická narážka na českého dvouocasého lva. Skladba vznikla patrně v době, kdy byl Smil členem protikrálovské panské jednoty a kdy se král smiřoval s pány. Smilovým politickým ideálem je asi takový stát, jaký byl v době lucemburské, kdy rozhodující význam ve státní správě měla vysoká šlechta.

Zajímavý pohled na alegoričnost celé skladby přináší Eduard Petrů (PETRŮ, Zašifrovaná skutečnost, 1972), který se zmiňuje o tom, že není pochyb, že se jedná o alegorickou skladbu, ale pozastavuje se nad otázkou, zda má skladba v této formě pouze morální významový plán, nebo zda v ní najdeme také plán historický a politický, popřípadě, zda oba tyto plány neexistují ve skladbě současně. Touto otázkou se dále více zabýval J.B. Čapek.

Moji věrní, moji milí...

Mladý král lev při svém nastoupení na trůn svolává sněm zvířat a ptáků, kteří mu radí, jak má správně vládnout, a to tak, že se zpravidla střídá čtvernožec a pták. V radách se objevují dvě vrstvy. Zvířecí proslovy rozebírají na jedné straně vážné otázky náboženské, morální a politické, ale na straně druhé je zpestřují rady míněné ironicky, samy sebe zesměšňující svou hloupostí.

Také je můžeme členit na rady míněné obecně (hodící se pro každého křesťanského panovníka) a rady adresovány přímo králi Václavu IV. Celek básně se vyznačuje lehkostí, hladkým spádem a elegantním půvabem. Další rady lze také roztřídit do tří skupin: pozitivní, negativní a dvojznačné. Negativní, ironické rady se zde střídají s pozitivními, přičemž ty první zmiňují přítomnost cizinců a kariéristů mezi takovými poradci. Řada těchto promluv vyjadřuje autorovu averzi vůči královské politice a vůči jeho údajným prohřeškům. A to lenosti, náchylnosti k alkoholu, záliby ve veřejných lázních...

Orel radí, labuť radí...

Rady zvířat jsou rámovány proslovy orla a labutě. Tito ptáci mohou být eschatologickými symboly života a smrti, kdy orel představuje říši a labuť církev. Orel i labuť proto mohou symbolizovat královu pozemskou a současně duchovní autoritu římského krále, jak píše Alfred Thomas.

Proto, králi, rada má zní:
žij jen stále v boží bázni,
Toť úkol i krále hodný.
A tak budeš vždy svobodný,
Ty, jenž vládneš množstvím duší,
Jak se k tvému stavu sluší.
Užitečná rada má je
- Dojdeš s ni až k branám ráje.
Vedle bázně však, jak chleba,

Je též lásky k Bohu třeba!

Ke králi potom přistupují další a další zvířata… Některá domácí, jiná exotická, každý ale přináší opět svou radu. A konečně řeč labutě… „ta zdůrazňuje spíše královy hříchy než jeho pozitivní vlastnosti, odmítá pozemský způsob žití a trvá na nezbytnosti potřeby pokání usmíření.“ . Celá její řeč, jak píše Thomas, je zabarvena pozdějším ústředním Smilovým zájmem o prohřešky krále, který - jak se zdá - ¬ztratil nejen svoji politickou integritu dočasného vládce, ale také morální právo vyžadovat od svých poddaných věrnost, jak jsem se zmínila na začátku práce.

Nová rada se zachovala ve třech rukopisech. Dva z nich jsou chovány v národním muzeu, třetí (zlomek) v Třeboni. Na obou muzejních rukopisech se zakládá vydání Gebauerovo z
r. 1876… v tomto vydání má báseň 2116 veršů. Nová rada je jediná skladba smilovy školy, jejíhož autora i dobu složení známe. Rukopis vznikl pravděpodobně v roce 1394. Někteří říkají, že bylo dílo napsáno roku 1378-79 a že roku 1394 byla pouze přepsána. Avšak přes všechny dohady je zcela jasné, že Nová rada patří mezi nejlepší česká středověká díla.

Smil Flaška z Pardubic se snažil celý život bojovat za práva svá i těch ostatních, a i když nakonec podlehl, zastává důležité místo v historii našich dějin. A možná, že i v současné době, by bylo potřeba alespoň středověký tucet takových smilů, kteří by našim panovníků radili. Dnes se nám zdá, a ne malicherně, že dnešní lví králové si sedí na uších a nevnímají řečí zvířecích vojsk. A tak snad nakonec rada nejen králi, ale každému člověku:

Dbej i na čistotu duše,
Jinak vyzní snaha hluše.
Co ze srdce nevyprýští,
To se zbytečně jen tříští.
žij v čistotě plné lásky,
A pak říkám bez nadsázky,
že jsi získal přízeň boží,
A proto svůj život prožij
Tak, aby sis ji udržel.

… jak pravil jednorožec.